Robert dokončil střední školu a snažil se najít zaměstnání, které by ho bavilo a dokázal by v něm vydržet. Dlouhé roky střídal jednu práci za druhou. Dnes už asi čtvrtým rokem v kuse pracuje jako prodavač. Ovšem ne v ledajakém obchodě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jsem prodavačem na prodejně, do které se spousta zákazníků stydí vejít. Někteří vejdou, chvíli se smějí a vzápětí odejdou. Ano, jsem prodavač v obchodě s erotickými hračkami,“ popisuje Robert.
„Moje práce mě baví. Sedím za kasou, radím těm, kteří moji radu ocení, nedělám nic náročného. Ale pravda je, že celkově mě moje zaměstnání ovlivňuje a hodně lidí na mě kvůli tomu změnilo názor,“ vysvětluje.
To bych chtěl dělat také
„Spousta lidí se mě ptá, jak jsem takovou práci našel. Prý mi závidí a chtěli by něco takového dělat. Jenomže ironické je, že když s nimi navážu rozhovor na jenom trochu intimní téma, hned se červenají a odmítají o tom mluvit,“ popisuje Robert.
„V práci jsem prošel školením. Musel jsem se naučit pojmenovat všechny hračky a určit, k čemu slouží. Celou řadu z nich jsem předtím v životě neviděl. Taky jsem se musel naučit komunikovat se zákazníky a nebát se jim něco doporučit.
Není snadné vidět někoho poprvé a hned mu radit, co by měl v posteli vyzkoušet. Jsem si jistý, že polovina lidí, kteří mi závidí, by nedokázala ani pozdravit zákazníka. To ale není to jediné náročné na mé práci,“ říká.
Všude se mluví jen o mojí práci
Robert nemá rád chození do společnosti. A to podle jeho slov z jednoho prostého důvodu. „Kdykoli někam jdu, přátelé mě představí jako Roberta, kluka, co dělá v sexshopu,“ říká čtenář.
„Okamžitě mě zaškatulkují a pak už se celý večer nemluví o ničem jiném než o mojí práci. Je to otravné. Chtěl bych práci a soukromí oddělovat, ale ať už si povídám s kýmkoli, dojde na to řeč. Vždy se mluví o tom, jak jsem se měl v obchodě.“
Robert dodává, že mu kamarádi se smíchem ukazují fotky různých hraček, chtějí je pojmenovat nebo rovnou doporučit. On jim ale vždy řekne, aby se za ním stavili v práci, pokud chtějí mluvit o tom, co by jim doporučil.
„Jindy zase chtějí zaměstnaneckou slevu a odmítají pochopit, že nemám pravomoc na to, abych jim něco ze 4 000 zlevnil na 1 000 korun. Moje práce mě opravdu baví, ale přátelé jsou od té doby, co jsem prodavačem, tak nějak otravnější,“ směje se.
Mají mě za někoho, kým nejsem
Když se Robert dostane do společnosti, kde se o něm začne mluvit jako o prodavači erotických hraček, běžně se ho lidé ptají, zda je gay. „Nevím, proč mají za to, že když znám hračky pro homosexuály, musím sám jedním být.
Samozřejmě bych dokázal dvěma mužům poradit, co si koupit, to ale neznamená, že to používám i já sám. Osobně si v obchodě kupuji vlastně jenom kondomy, ale každý se mě neustále ptá, co používám já sám doma,“ stěžuje si.
Podle Roberta je jeho práce opravdu skvělá a dobře placená, i tak to ale není taková zábava, jak si hodně lidí v jeho okolí myslí. „Nemyslím si, že by to mohl dělat úplně každý. A ti, co mi závidí, netuší, o čem mluví,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
