Děti jsou radost a starost v jednom. Robert svou pětiletou dceru Míšu miluje nadevše, jenomže po práci by si raději odpočinul a měl s manželkou trochu soukromí. Místo toho je jemu nebo ženě malá holčička neustále v patách. Nedokáže se totiž zabavit sama a neustále vyžaduje společnost.
„Vždy jsem chtěl být skvělým otcem. Snažím se pro to dělat maximum. Ale člověk potřebuje taky někdy chvíli klidu a odpočinku,“ svěřuje se Robert. „A s malým dítětem za zadkem dvacet čtyři hodin denně si zkrátka moc neodpočinete.“
Mám náročnou práci. Někdy si ale v kanceláři odpočinu víc než doma
Robert pracuje jako IT technik v jedné pražské firmě. Od osmi hodin do pěti sedí v kanceláři a soustředí se na náročné projekty. Po náročném dni plném přemýšlení se těší domů na odpočinek. Ten už ale pár let není to, co dříve býval. „Když přijdu z práce, chci si natáhnout záda do postele, povyprávět manželce, co jsem zažil v práci, vypnout mozek. Jenže malá Míša to vidí jinak,“ říká Robert.
„Když si lehnu na gauč nebo do postele, ona se ihned přitulí. Prý tatínka po celém dni ráda vidí. To by nevadilo, kdyby vydržela v klidu. Ona neustále něco povídá, když jí neodpovím, je dotčená. Pořád se vrtí a přemýšlí, co si zahrajeme. Den co den je to stejné.“
S manželkou nemáme téměř žádné soukromí
Malá Míša se motá mamince v kuchyni pod nohama, chodí s tatínkem do dílny, kde na ni musí dávat pozor, aby se nezranila. Má sice vlastní pokojíček, ale využívá ho minimálně, spíše si roztáhne kostky nebo kreslení v obývacím pokoji, kde dělá nepořádek. „Nechce být ani vteřinu sama,“ stěžuje se Robert.
„Nemůžeme si se ženou ani pořádně něco říct. Ona chce být středem pozornosti, a když se jí nevěnuji, je pak uražená. Navíc, když ji večer ukládám ke spánku, vím, že do hodiny ji budeme mít mezi sebou v posteli,“ říká Robert. I když bude Míše brzy šest let, často spí s rodiči, protože sama nechce v pokoji být.
„Nemáme žádné soukromí. Z našeho života se úplně vytratil sex. Manželce to nevadí, pořád se Míši zastává. Já ji sice miluji, ale mám pocit, že z toho všeho brzy zešílím.“ Robert si dokonce začal brát v práci přesčasy, protože si někdy u přemýšlení v kanceláři odpočine víc než doma s malou Míšou. Doufá, že holčička brzy vyroste a alespoň trochu se osamostatní. „Chápu, že dítě potřebuje pozornost. V porovnání s ostatními dětmi jejího věku je ale Míša až příliš náročná.“
Autor: Šárka Cvrkalová
