Hedviku jsem miloval, ale kdykoli začala mluvit o svatbě, dal jsem jí jasně najevo, jak se k tomu stavím. Chtěl jsem s ní strávit zbytek života, ale svatbu jsem k tomu rozhodně nepotřeboval. A ona dobře věděla, že jsem proti tomu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přesto se ale rozhodla, že mě do svazku dotlačí. Když to nešlo po dobrém, což v jejím případě znamenalo přemlouvání a časté rádoby nenápadné narážky, zkusila to fikaně. A vybrala si k tomu opravdu nechutný způsob.
Svatbu jsem považoval za zbytečný krok
Pokud jde o svatbu, už jako dítě jsem si na ni udělal svůj vlastní názor. Moje máma totiž byla vdaná hned čtyřikrát a ani jednou to nevyšlo.
Doma se pořád střídali nějací noví tatínci, kteří se nestihli ani ohřát, a už je někdo nahradil. Usoudil jsem, že svatba je opravdu jen kus papíru a šaráda pro ostatní.
Naléhala na mě, že by se chtěla vdávat
Hedvika měla na vdávání úplně jiný názor. Jasně, je to žena a asi jako kterákoli jiná si i ona představovala, jak se vdává v princeznovských šatech a je ten den středem pozornosti.
Miloval jsem ji a chtěl s ní strávit klidně zbytek života. Ale bez závazku v podobě svatby. Nepotřeboval jsem nosit na ruce prsten a mít papír v šuplíku.
Jenže Hedvika začala naléhat. Pořád o tom mluvila. Stěžovala si, že tahle kamarádka se vdala a tahle právě zasnoubila. Já svůj názor ale změnit nehodlal.
Vymyslela nechutnou léčku, jak mě donutit ke svatbě
Myslel jsem si, že neexistuje nic, co by mě dokázalo přimět, abych si Hedviku vzal. Jenže pak se věci změnily a já byl v šoku.
Hedvika mi oznámila, že je těhotná. Dokonce mi před nosem mávala pozitivním testem. Měl jsem z toho radost, miminko jsem si přál. Netušil jsem ale, že právě dítě se stane důvodem, proč si ji budu muset vzít.
Začala mě div ne vydírat. Tvrdila, že dítě přece nemůže přijít do neúplné rodiny. Že budeme mít jiné příjmení a jak mu to jednou vysvětlíme. A kdesi cosi, až jsem nakonec souhlasil se svatbou.
Všechno si vymyslela!
Požádal jsem Hedviku o ruku a ona hned začala plánovat svatbu. Týdny plynuly, všechno se začalo rýsovat. Dokonce jsem se přistihl, že se s tou představou smiřuji. Tak budu ženatý, no a co.
Jenže po několika týdnech mi začalo být divné, že je Hedvika pořád krásně hubená. Dokonce si nedala pozor a vyprávěla mi o tom, jak musí držet dietu, aby se vešla do šatů, které si vysnila. A tehdy mi došlo, že mi lhala.
Vyjel jsem na ni, jak je to s tím těhotenstvím. Nejdříve se vymlouvala, že to na ní ještě není vidět, pak zase zkoušela, že je podle doktora miminko menší, a proto nemá bříško. Pak se ale rozbrečela a přiznala, že si to vymyslela. Jen proto, abych si ji vzal.
Asi chápete, jak to dopadlo. Hrozně mě tím zklamala, vždyť mě vlastně podvedla. Potrestal jsem ji tím, že jsem ji donutil všechno zrušit. Musela všem zavolat, odvolat domluvené věci. Ztrapnila se před kamarády i blízkými.
S Hedvikou už spolu nejsme. Nakonec neustála, jak jsem ji ponížil. Ještě si hrála na chudinku, že já jsem ten špatný. Otevřelo mi to oči. Vedle téhle osoby jsem chtěl zestárnout?
Autor: Nikol Kolomazníková
