Robert nikdy neměl v plánu procházet osobní věci své manželky. Jenže rodina se dostala do finanční krize a on začal hledat prostředky, jak z ní ven. A napadlo ho, že šperky po babičce by se daly zpeněžit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Co se týče klenotů, měla doma vždy samozřejmě hlavní slovo žena. Když jsem hledal pokladnici se starými zlatými šperky po babičce, bylo mi jasné, že musím pátrat v jejích věcech,“ říká.
„Ani by mě ale nenapadlo, že bych mohl narazit na něco, co jsem nikdy vidět neměl. Své ženě plně důvěřuji, netušil jsem, že když otevřu její noční stolek, bude tam na mě čekat takové překvapení.“
Dlouho jsem se tím užíral sám, bylo mi trapné se svěřit
V šuplíku nočního stolku své ženy objevil Robert hned několik erotických pomůcek. To ho samozřejmě jako chlapa zasáhlo. Začal uvažovat, zda už třeba ve svém věku není na některé věci starý.
„Se ženou se milujeme pravidelně, ale najednou jsem začal mít pocit, že jí nejspíš nestačím. Připadal jsem si starý a bylo mi trapně,“ přiznává.
„Chtěl jsem se někomu svěřit, abych to s ním probral, ale komu? S kamarády jsem to řešit nemohl, jen by se mi vysmáli. A tak jsem to dusil v sobě,“ říká.
Dlouhé dny Robert přemýšlel nad tím, co jeho nález znamená. Se ženou se mezitím několikrát miloval, neměl ale pocit, že by bylo něco v nepořádku.
„A tak jsem se nakonec odhodlal, že se jí zeptám přímo. I když to pro mě jako pro chlapa bylo ponižující, sedl jsem si s ní v kuchyni u stolu a oznámil jí, že bych s ní potřeboval něco probrat.“
Zasmáli jsme se tomu nakonec společně. Ještě nepatřím do starého železa
Když Robert své ženě oznámil, co ho poslední dobou trápí, vzala to s humorem. „Smála se, zatímco já se červenal,“ přiznává. „Nebylo jí ani trochu trapně a já to nechápal.“
Manželka Roberta ujistila, že jejich milostný život je naprosto v pořádku. Hračky má prý pouze pro případ, že je doma sama. Rozhodně to ale není tak, že by jí nestačil.
„Řekla mi, že důležité jsou především pocity, které jí dávám. Při milování se se mnou cítí dobře a nikdy mě prý žádná hračka nenahradí.“
A tak si čtenář oddechl, že je na svůj věk ještě ve formě. A aby se nemusel se svým příběhem svěřovat přátelům, před kterými by mu bylo trapně, napsal k nám do redakce.
„Někdy je zkrátka lepší o věcech mluvit narovinu,“ dodává. „Po rozhovoru se ženou jsem navíc zjistil i to, kde je ona klenotnice se šperky po babičce. Nevím, co bych si bez ní počal.“
Autor: Šárka Cvrkalová
