Robin si dlouhé roky přál syna. Jeho rodiče zase toužili po vnukovi. Jenže když Robinova přítelkyně otěhotněla, všechno už bylo jinak. Svého rozhodnutí nelituje, ale rodičům o něm říct nechce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„S Danielou jsem žil asi čtyři roky. Ale poslední rok jsem začínal vnímat, že už to mezi námi není ono. Možná si toho všimla i ona, protože když jsem jí oznámil, že bych chtěl vztah ukončit, souhlasila,“ píše Robin.
„Rozešli jsme se v dobrém. Řekli jsme si, že nám to zkrátka neklapalo, že dáme příležitost novým vztahům. Už tehdy jsem přemýšlel, jak novinu oznámím svým rodičům, kteří Danielu milovali. A to jsem nevěděl, že spolu čekáme dítě.“
Když mi to oznámila, chvíli jsem uvažoval o návratu. Pak mi ale došlo, že by to nikam nevedlo
„Asi týden po rozchodu se mi Daniela ozvala, chtěla se sejít. Bál jsem se, že mě bude přemlouvat, abychom to spolu zase dali dohromady. Ale to se nestalo. Místo toho mi oznámila, že je těhotná.“
Daniela o svém těhotenství v době rozchodu ještě nevěděla. Ale rozhodla se, že si chce dítě nechat a že by měl Robin znát pravdu. „Chvíli jsem uvažoval, že bych se k ní vrátil, že bychom byli rodina,“ přiznává.
„Jenže potom mi došlo, že ji nemiluji a že ani dítě s ní není to, co si přeji. Proto jsem jí nabídl, že jí budu pravidelně posílat peníze, ale jinak se budu od syna distancovat.“
S touto verzí nakonec oba nastávající rodiče souhlasili. Daniela mohla mít čisté svědomí, že otci řekla pravdu, navíc i ona sama souhlasila s tím, že bude syna vychovávat raději sama než s někým, koho nemiluje.
„Jenže můj problém s mými rodiči se tím jen zkomplikoval. Nedokázal jsem jim říci, že jsem se rozešel s přítelkyní. Jak bych jim měl říci, že jsem nechal po světě běhat svoje dítě, o které se nestarám?“
Už tři roky s nimi téměř nemluvím. Bolí to, ale nevím, co bych jim k tomu řekl
Robin se od rozchodu s rodiči bavil několikrát, nikdy jim ale neřekl, co se stalo. „Volají mi tak jednou do půl roku. Vždycky prohodíme jen pár slov, odpovím jim, jak se mám, vymluvím se, že na návštěvu nemám čas.“
Jakmile se začne matka nebo otec vyptávat na Danielu, Robin raději hned zavěsí. „Asi jim něco už došlo. Dříve jsem za nimi jezdil často. Jenže teď s nimi sotva mluvím.
Vím, že obě verze jsou špatné. Kdybych s nimi mluvil a řekl jim, že mám chlapce, mohlo by je to ranit. Táta mě vychovával s láskou a asi by nepochopil, že já jsem vlastního synka opustil.“
Podle Robina je situace nejlepší tak, jak právě je. I když sám uznává, že se nechová zrovna dospěle, snaží se žít tak, aby nikomu neublížil.
„Na svého syna posílám peníze, nikdy jsem ho ale neviděl. S Danielou udržuji kontakt pouze pomocí bankovních výpisů. Sice se za to částečně stydím, ale ona už si jistě našla někoho, kdo jí s výchovou pomůže.“
Autor: Šárka Cvkalová
