Někdy je dobré věci plánovat na poslední chvíli. S takovým poselstvím nám zaslal příběh Roman z Liberce. Se svou přítelkyní dlouhé roky žil jen v plánování a promyšlených krocích. Pak ale po dovolené s kolegyní z práce pochopil, že spontánní život je vlastně mnohem zajímavější.
„Žil jsem s Petrou tři roky. Dovolenou jsme vždy plánovali půl roku dopředu. Všechno muselo být připraveno a zajištěno. A nešlo jenom o to, plánovali jsme vlastně úplně každý krok v našem životě. Dnes už ale vím, že někdy je lepší neplánovat a prostě jenom konat,“ vypráví Roman.
Kamarádka z práce mě zlákala na last minute dovolenou
Když se Hana v práci Romana zeptala, co dělá za dva dny, začal hledat v diáři, aby zjistil, že má volno. „Svěřila se mi, že letí do Egypta. Vždy jsem chtěl na dovolenou cestovat tímto směrem, ale kvůli přítelkyni jsem vždy souhlasil s Chorvatskem nebo Itálií. Hana mě ale jako nejlepší kamarádka znala a napadlo ji, jestli nechci letět s ní.“
Když se Roman svěřil přítelkyni, nesouhlasila a pohádali se. On se ale přesto rozhodl, že jeho sen je pro něho důležitý. „Nevěděl jsem nic. Nebyl jsem zvyklý dělat rozhodnutí ze dne na den. Ale Hana mi se vším poradila.“
Ušetřil jsem, poznal novou zemi, došlo mi, o čem život je
První velké překvapení byly pro Romana ceny letenek. Byly totiž hned několikanásobně levnější, než si představoval. „Všechno to bylo takové dobrodružné. Shánět na poslední chvíli ubytování, pak si užívat z minuty na minutu. Nemusel jsem poslouchat rozvrh dní, kdy a kam vyrazíme. Zkrátka jsme s Hanou dělali to, co se nám zrovna chtělo. Díky tomu jsme si Egypt opravdu užili.“
Roman si začal uvědomovat, že tato dovolená nevznikla jen proto, aby se podíval do Egypta. „Hana se ke mně od začátku chovala velmi mile a já měl pocit, že to povede k něčemu víc. Zpočátku jsem se toho bál. Když jsme spolu ale strávili noc, já pochopil, že i mé city k ní jsou opravdové.“
Po návratu domů jsem přehodnotil celý život
Když se Roman vrátil domů, nepřivítala ho přítelkyně s otevřenou náručí. „Stále byla naštvaná kvůli tomu, že jsem odletěl s jinou ženou. A to ještě netušila, že se s ní chci rozejít,“ vzpomíná čtenář. „Bohužel emoce zapracovaly a my se rozešli v hádkách. To je mi dnes trochu líto. Ale došlo mi, že já k sobě potřebuji spontánní osobu, ne někoho, kdo mi bude plánovat rozvrh na rok dopředu.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
