Já a moje přítelkyně Pavla jsme nějakou dobu procházeli krizí. Byli jsme spolu sedm let. Někdo tvrdí, že po sedmi letech přichází krize. K nám skutečně přišla, a navíc společně se stereotypem, který se mezi nás drze vkradl, a my si jednoduše zevšednili. Cítil jsem, že to mezi námi už není takové, jako to bývalo kdysi, ale přesto jsem stále váhal, jestli chci náš vztah ukončit.
Byl jsem na vážkách
K Pavle jsem stále něco cítil. Strávil jsem po jejím boku několik let a byla pro mě důležitá. Přesto jsem byl na vážkách. Nemohl jsem si sám v sobě ujasnit, jestli chci v našem vztahu pokračovat, nebo jestli bude pro nás oba lepší, když každý půjdeme svojí vlastní cestou.
Snažil jsem se na toto téma bavit s Pavlou, ta však měla stejné pochyby jako já. Nějakou dobu jsme žili spíše vedle sebe. Asi nějak ze zvyku.
Zdroj: 123RF.COM
Svěřoval jsem se kamarádovi
S problémy ve vztahu jsem se svěřoval svému kamarádovi Jirkovi. Byl jsem si vědom toho, že mu můžu říci cokoli a on to nikomu nepoví. Důvěřoval jsem mu i navzdory tomu, že Pavlu moc dobře znal a jeho přítelkyně s ní navíc blízce kamarádila. Přesto jsem se s ním na toto téma často bavil a hledal u něho rady. Jirka mě vždy vyslechl, ale poradit mi ve většině případů nedokázal. Pokud šlo o vztahy, byl ten typ člověka, co se spíše vezl, než aby o něčem rozhodoval.
Zdroj: 123RF.COM
Začala se mi líbit jiná žena
Jednoho dne byla Pavla v práci a u nás doma se stavila Jirkova přítelkyně Lenka. Rozhodla se na Pavlu počkat a já jí jako dobrý hostitel dělal společnost. Pavla se nakonec v práci zdržela, a my si tak dobré dvě hodinky příjemně povídali. Očividně věděla o naší krizi, Pavla se zřejmě svěřila. Najednou jsem v nitru ucítil něco, co jsem již nějakou dobu necítil – chtíč. Uvědomil jsem si, že je Jirkova přítelkyně velmi atraktivní a pohledná žena. Musel jsem přiznat sám sobě, že se mi líbí. Jenže takové pocity jsem si musel zakázat. Byla to přeci jen přítelkyně mého kamaráda!
Situace se vyvrbila naprosto nečekaně
Stále častěji jsem na Lenku myslel. Čím dál více jsem si byl jistý, že chci od Pavly odejít. Jenže Lenka pro mě byla zakázané ovoce, moc dobře jsem si to uvědomoval. Byl jsem z toho všeho unavený a psychicky vyčerpaný. Možná i proto zasáhl osud a rozhodl za mě. Když jsem totiž jednoho dne přišel domů, našel jsem v posteli svoji přítelkyni a Jirku – mého nejlepšího kamaráda.
Místo toho, abych se naštval, ulevilo se mi. Jirka se přiznal, že se do Pavly zamiloval, a ani ona své city k němu netajila. Dva týdny nato jsem se stěhoval. Já odešel bydlet k Lence, které jsem své city přiznal, a byl potěšen, že i ona ke mně cítila to samé. Jirka se přestěhoval k Pavle. Nyní se tomu společně všichni čtyři smějeme. To totiž opravdu nevymyslíš.
Autor: Nikol Kolomazníková
