Člověk by řekl, že nic takového v dnešní moderní době neexistuje. I Roman byl podobného názoru. Ten byl ale nucen změnit poté, co na vlastní oči viděl podivné praktiky, které provádí jeho sousedka. Tehdy začal věřit povídačkám, že je to čarodějnice.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Od Romana nám přišel e-mail. Chtěl nám v něm vyprávět, že ve vedlejším domě žije stará čarodějnice. Přiznal se, že i on se těmto povídačkám, které o ní kolovaly, zpočátku smál. Nyní už mu ale do smíchu není.
Když nám o ní sousedé vyprávěli, bylo nám to k smíchu
„Před dvěma lety jsme koupili pěkný baráček,“ začíná s příběhem Roman. „Hned jsme se dali do řeči se sousedy žijícími okolo. S manželkou jsme oba dva přátelské povahy a seznamovat se nám nedělá sebemenší problém,“ vysvětluje.
Sousedé je varovali před ženou, která bydlela v sousedním domě. Tvrdili o ní, že je to čarodějnice a že dělá velmi podivné věci. Roman ani jeho žena Klára jim nic z toho nevěřili. Takové řeči jim byly k smíchu.
Chovala se všelijak. Začal jsem věřit řečem, které o ní kolovaly
Roman se snažil nejdříve povídačkám nevěřit. Pak byl ale několikrát svědkem podivného chování ženy, která bydlela v domě hned vedle toho, ve kterém žil on a jeho rodina.
„Jednou v noci jsem nemohl spát,“ vypráví, „sešel jsem do přízemí a chtěl si pustit televizi,“ píše Roman. „Z okna jsem zahlédl sousedku, jak sedí uprostřed zahrady, kolem sebe má zapálené svíčky a něco si mumlá. Bylo to zvláštní,“ vzpomíná.
To ale nebyla jediná věc, které si Roman či jeho žena postupně všimli. Oba dva najednou začali věřit tomu, co o sousedce vyprávěli lidé okolo.
Její žádost mi vyrazila dech. Rozhodně jsem nesouhlasil!
Když Romanově dceři Pavlínce zemřel křeček, rozhodl se ho pohřbít na zahradě. Zvídavá sousedka si toho všimla přes plot a měla na Romana velice podivnou žádost.
„Ta baba po mně chtěla, jestli bych jí toho mrtvého křečka nemohl dát. Prý na nějaký půlnoční rituál nebo co,“ svěřuje se nám Roman ve svém e-mailu. „Byl jsem v šoku, rozhodně jsem nesouhlasil a křečka raději odjel společně s dcerou zakopat na zahradu k rodičům,“ pokračuje.
Celé město se jí bojí
Podivné sousedky, která je v očích lidí čarodějnice, se děsí celé město. Když zrovna nesedí uprostřed noci v kruhu svíček, nemíchá na zahradě prazvláštní lektvary nebo nepřipichuje mrtvé netopýry na domovní dveře, dělá spoustu jiných věcí, ze kterých mají lidé strach.
„Ta ženská je vážně divná,“ konstatuje Roman. „Bojím se děti pouštět na zahradu, už nevím, co od ní můžu čekat,“ stěžuje si. „Nechci, aby děti viděly, co divného dělá na zahradě.“
Roman se v e-mailu dokonce přiznal, že se sám bojí v noci, když zhasnou pouliční lampy a všude je absolutní tma, vyjít na zahradu. A to původně nechtěl věřit tomu, že žena bydlící v domě vedle nich je čarodějnice. Nyní už je o tom i on skálopevně přesvědčen.
Autor: Nikol Kolomazníková
