Když mi zemřeli rodiče, měl jsem ve svém životě jediného člověka, na kterého jsem se mohl spolehnout. Tím byl můj starší bratr Ivan. Potom jsem se zamiloval. Před rokem jsem si vzal Petru, dokonalou ženu, která se stala druhou osobou nepostradatelnou v mém životě. Teď jsem ale důvěru k oběma ztratil. Dopustili se totiž zrady, která se neodpouští.
S Petrou jsem před svatbou žil dva roky. Ačkoli jsem zpočátku nedával vztahu moc velkou naději, nakonec se ukázalo, že ona je zatím jediná žena, která dokáže snášet všechny mé nálady. A když přijala mou žádost o ruku, byl jsem si jistý, že se mnou zůstane. Bohužel jsem se pletl.
Zdroj: 123RF.COM
Žil jsem v nevědomosti. Už půl roku se schází s mým bratrem
Manželství bylo první půlrok šťastné. Potom se začaly některé věci měnit. Ne každý den jsem měl na stole večeři, ne vždy, když jsem měl chuť na milování, byl můj zájem opětován. Ale bral jsem to tak, že i Petra má svůj vlastní život. Pokud neměla čas vařit, nebo měla náladu na večerní čtení, nevyčítal jsem jí to. Byly to jen náznaky, které jsem přehlížel v domnění, že o nic nejde.
Zdroj: 123RF.COM
Jenomže před dvěma měsíci mi oznámila, že se už nějaký čas schází s Ivanem. Prý mezi nimi přeskočila jiskra. Ačkoli to zpočátku považovala za úlet, nakonec zjistila, že ho miluje. Byl jsem v šoku. S bratrem jsem se vídal skoro každý druhý den na tréninku florbalu, svěřoval se mu se všemi osobními problémy a měl dojem, že mu mohu naprosto ve všem věřit.
Oba nejbližší mě zklamali. Zůstal jsem sám
Zdroj: 123RF.COM
Moje žena mi předala žádost o rozvod a nastěhovala se k mému bratrovi. Bohužel má pár věcí ještě u mě, takže se s ní musím vídat, když si je chodí postupně vyzvednout. Nechci se s ní bavit. Ona i můj bratr zničili moje poslední myšlenky na to, že mohu někomu důvěřovat. Lepší je být sám, nikdo vás nemůže zklamat.
Oba se mi snažili vysvětlit, abych to pochopil. Jenomže co mám pochopit? Že si půl roku za mými zády užívali, jak jim vyprávím o tom, že mám skvělou ženu a skvělého bratra, zatímco oni věděli, že to není pravda? To se pochopit nedá. Nikdy jim neodpustím. Je mi smutno a každý den se bojím, že budu do konce života sám. Víc se však bojím toho, že se zamiluji do nějaké ženy a ona mě opět zklame.
Autor: Šárka Cvrkalová
