Roman měl za to, že je jeho manželství v pořádku. Nikdy si nevšiml, že by se mezi ním a jeho ženou Vlastou cokoli změnilo od doby, kdy se před sedmi lety vzali. Jenomže po tom, co našel v koši, si tím už není tak jistý. Bojí se, že když o tom bude mluvit, jenom celou situaci zhorší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Vždycky jsme všechno řešili spolu. Samozřejmě jsme měli nějaké menší spory, ale nikdy to nebylo nic, co bychom nepřekonali. V poslední době mi právě přijde, že je mezi námi všechno v naprostém pořádku,“ přiznává.
„Nedávno jsem vynášel koš a všiml si zmačkaného papíru. Chtěl jsem ho jenom přemístit do tříděného odpadu, ale když jsem papír rozložil, zastavilo se mi srdce. Tři slova v horní části stránky mě odrovnala.
Nedopsaná žádost o rozvod
Na papíře se podle Romana psalo, že jde o žádost o rozvod. Ve vrchní části papíru byly vyplněny iniciály jeho ženy. To bylo všechno. Papír byl zmačkaný a očividně vyhozený ve stresu.
„Netuším, co to má znamenat. Opravdu se se mnou moje žena chce rozvést? Proč by mi ale nic neřekla? Zatím to očividně nedošlo nijak daleko, protože na papíře bylo jen pár slov, která si očividně vzápětí rozmyslela,“ uvažuje čtenář.
„I to, že nad tím uvažuje, mě ale mučí. Hledal jsem alternativní vysvětlení. Nemohla potřebovat třeba nějaký vzor rozvodové smlouvy do práce? Dělá úřednici, i tak mi to ale přijde jako nesmysl,“ svěřuje se.
„I když jsem se snažil přijít na to, proč by něco takového psala, nakonec jsem se vždy vrátil k jedinému vysvětlení. Chce mě opustit. Nevím ale, proč by to dělala. Ani teď, pár dní po tom, co jsem papír našel, mi nepřijde její chování nijak divné.“
Roman se snažil vypozorovat, jestli je jeho žena nějak odtažitá, chová se k němu jinak, nebo má nějaký problém. „Musel bych být slepý, abych si nevšiml. Všechno je v pořádku, ale zároveň není,“ píše.
Nevím, zda s ní o tom mluvit
Čtenář v současné chvíli uvažuje, zda by měl s Vlastou o problému promluvit. Bojí se totiž, že pokud šlo jenom o nějaký zkrat, přesvědčí ji tím, aby nad rozvodem znovu uvažovala.
„Možná by mi řekla, co se skutečně děje. Já bych se zasmál, že jsem to špatně pochopil, a všechno by bylo v pořádku. Třeba psala ukázkový vzor pro kamarádku, nebo něco takového.
Jenže zároveň se bojím, že kdybych o tom všem začal mluvit, jenom bych vytáhl něco, co řešit nechtěla. Přivedl bych nás oba do nepříjemné situace, a nakonec by to možná vedlo právě ke konci vztahu. Co mám dělat?“
Pocity, které Roman v současné chvíli má, jsou hodně smíšené. Cítí lásku, ale také nejistotu. Vlastě nevěří a bojí se, co se může stát. Zároveň je napjatý a sám sebe přemlouvá, aby přestal řešit něco, co nejspíš nic neznamená.
„Bylo to v koši hned nahoře. Kdyby nechtěla, abych to viděl, asi by to vyhodila rovnou do popelnice,“ uvažuje. „Možná jde opravdu jenom o nějaký pracovní dokument. Ale uznejte, že je to vážně podezřelé.“
Autor: Šárka Cvrkalová
