Manželka před dvěma lety oslavila čtyřicítku a toho okamžiku jako by se v jejím životě cosi změnilo. Do té chvíle nikdy neřešila, jestli náhodou nemá vrásky na čele, netrápila ji oplácanější postava a nikdy se na sebe nezlobila, že po dvou dětech již nemá tak dokonale pevný dekolt. Po překročení čtvrté dekády na sebe ale začala pohlížet daleko kritičtěji, než bylo vlastně potřeba.
Neustále sama sebe shazovala
Čím dál častěji jsem svou ženu viděl stát u zrcadla a prohlížet si každý kousek svého těla. Nedělala to ale s láskou k sobě sama, naopak – pohlížela na sebe skrze prsty, byla hodně kritická a pořád sama sebe shazovala.
„Podívej se na ta povolená víčka!“ bědovala a mhouřila u toho oči. „Vidíš ty hluboké vrásky? Mám jich na čele snad milion!“ zoufala si. „A co ta prsa?!“ říkala jednou večer, když stála před zrcadlem jen ve spodním prádle. „To je úplná katastrofa, nemůžu ani do plavek!“ brblala a potom šla se slzami v očích spát.
Pro mě byla stále krásná
Bylo mi manželky líto, já na ni však žádné nedokonalosti neshledával. Pro mě byla stále krásná jako před osmnácti lety, kdy jsem si ji bral. Jednoho dne přišla s nápadem, že by si mohla nechat upravit prsa. Věděl jsem, jak moc jí povolená ňadra trápí, proto jsem svolil. Byla nadšením bez sebe a v řádu pár týdnů už měla sjednaný termín na plastiku prsou.
Manželka byla spokojená a na pár chvil přestala kritizovat sama sebe. Nebyla to levná legrace, ale těch několik desítek tisíc mi stálo za to.
Začala si vymýšlet nové a nové úpravy
Plastikou prsou to ale neskončilo, manželka si začala vymýšlet. Pár týdnů poté mě přemlouvala, abych jí zaplatil plastiku nosu. „A co máš s nosem?“ zajímal jsem se, přišel mi totiž naprosto v pořádku. Manželka se na mě obořila: „To nevidíš, že ho mám nakřivo?!“ zlobila se na mě a cítila se uraženě, že jsem si nevšiml. Dalších několik tisíc tedy padlo na plastiku nosu.
Jak se ale velmi rychle ukázalo, manželka začala být plastickými operacemi doslova posedlá. Po prsou a nosu si nechala upravit rty. Následovala oční víčka. Tohle všechno ale něco stojí a nejsou to zrovna malé částky.
Nemám na to peníze
Během posledních dvou let manželka absolvovala několik zkrášlovacích operací. Je sice spokojenější sama se sebou, ale mě už došly peníze. Byl jsem dokonce nucen prodat jedno naše auto, aby manželka měla na další operace. Když to takhle půjde dál, nevím, kde na to budu brát. Mám strach, že když manželce řeknu ne, opustí mě se slovy, že pro ni nemám pochopení. Nevím, co budu dělat.
Autor: Nikol Kolomazníková