Nikdy jsem nevěřil lidem, kteří říkali, že život může být zábava. Spoléhal jsem na to, že štěstí se dá koupit, tak jsem celé dny trávil v práci a doufal, že můj sen brzy přijde. Nejspíš bych takhle strávil celý život, kdybych nepotkal ženu, která ho od základu změnila. Vždy, když se ohlédnu zpět, se divím, jak jsem mohl tak dlouho žít bez smyslu.
Nudila mě stereotypní práce
Každý den byl pro mě stejný. Ráno jsem vstal s pocitem, že mě nic nového a zábavného nečeká. Stejní lidé, špatné jídlo a kopa povinností. Tak vypadal můj den, než jsem potkal Simonu. Šlo o kolegyni v práci, kterou jsem potkával jen na jednom druhu školení, které se každý měsíc opakovalo. Přišla mi nádherná, ale nemluvil jsem s ní, protože se tvářila celkem nedostupně.
Potkal jsem někoho, kdo mi pomohl se na věc podívat jinýma očima
Jednou jsem mířil ze školení domů a ve spěchu jsem do sebe házel zbytek snídaně. Simona svižným krokem došla až ke mně a s úsměvem rozběhla konverzaci. S každým svým kamarádem jsem byl zvyklý probírat denní problémy života, ale ona mě najednou zaskočila nečekanými dotazy. „Co rád děláš?“, ptala se mě s úsměvem. Chtěl jsem jí vyprávět o spoustě mých koníčků, ale došlo mi, že je zanedbávám kvůli práci.
Zvedla mi sebevědomí a já začal makat
Všemi pohyby, gesty a úsměvem na mě zapůsobila. Kdyby na mě nepromluvila, řekl bych si, že je to jen další obyčejná hezká holka z okolí. Svým pohledem na svět mě ale dostala. Z té krátké konverzace jsem si odnesl mnohem víc, než ze stovek stránek různých knížek. Nic pro ni nebyl problém a všechno komentovala s nadšením, které jsem v sobě měl někde hluboko také.
Jediná konverzace mě doma donutila jednat. Dlouho jsem přemýšlel, až jsem došel k jednoduchému závěru. Moje práce mě nebaví, došlo mi konečně. Ani nevím jak, ale najednou jsem seděl u novinových inzerátů, na online nabídce práce a hledal něco, co by mě skutečně naplnilo.
Svého cíle jsem dosáhl i přes překážky
K mému zklamání jsem nedošel k žádnému cíli. Normálně bych to vzdal, ale pořád jsem slyšel v hlavě všechno, co mi ten den Simona řekla. Dlouhé a nekonečné hodiny jsem trávil přemýšlením nad tím, co bych mohl dělat. A najednou jsem dostal nápad.
Jazyky mě vždy bavily. Angličtina byla jedním z nich, a když jsem měl volnou chvilku, konverzoval jsem na mobilu se svými kamarády z ciziny. „Proč mě to nenapadlo dřív?“ řekl jsem si. Den na to jsem začal zařizovat vše, abych mohl rozjet doučování angličtiny.
Časem jsem našel vhodné prostory, zákazníky a dnes tvořím něco, co je tu jen pro mě a moje klienty. Vstávám plný energie a těším se, co mi přinese nový den. Simonu už jsem nikdy nepotkal, ani jsme si nepředali kontakt, ale rád na ni vzpomínám, protože odhodila můj strach a já se dokázal postavit na vlastní nohy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
