Když ode mě odcházela, plivala po mně opravdu ošklivá slova. Sledoval jsem, jak si balí věci, a poslouchal nadávky směřující k mé osobě. Její důvod pro náš rozchod mi tenkrát připadal směšný.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Našel jsem si jinou přítelkyni, kterou jsem si později vzal, a začal žít úplně jiný život. Na trapný důvod, pro který mi Lenka dala košem, jsem postupně zapomněl. Až do okamžiku, kdy jsem ji po letech znovu potkal.
Přišlo to jako rána z čistého nebe
Chodili jsme spolu čtyři roky. Myslel jsem si, že je nám spolu dobře. Pak ale jednoho dne Lenka spustila a pro mě to bylo jako rána z čistého nebe.
Nikdy jsem neměl postavu atleta, a to ani v době, kdy jsme se s Lenkou dali dohromady. Od začátku věděla, že jsem oplácanější a mám pupek.
Nevadilo jí to. Až do okamžiku, kdy mi začala sprostě nadávat, že jsem vyžrané tlusté prase, vedle kterého se cítí trapně. Řekla mi, že se za mě stydí, že nebude s takovým tlusťochem a tímto ode mě odchází.
Mlčky jsem sledoval, jak si balí své věci a za pár minut odchází z našeho bytu, kde jsme spolu v té době už třetím rokem bydleli.
Její slova jsem postupně pustil z hlavy
Důvod našeho rozchodu mi přišel směšný. Ano, měl jsem viditelnou nadváhu a byl jsem tlustý. Ale Lence to roky nevadilo.
Najednou si prý uvědomila, že po boku tlustého chlapa nikdy nebude šťastná. Prý bych jí dělal ostudu, kamkoli bychom spolu šli.
Její slova mi dlouho nedala spát, pustila se do mě místy opravdu ošklivě. Pak jsem ale poznal Marii, znovu se zamiloval a Lenčina slova postupně vymazal z hlavy.
Když jsem ji uviděl, nemohl jsem se přestat smát
Roky plynuly a na Lenku jsem dávno zapomněl. Po boku své milující ženy Marie jsem se dal do kupy a podařilo se mi zhubnout.
Byl jsem na sebe pyšný, stejně tak i moje žena, která mi po celou dobu byla oporou. Podařilo se mi shodit padesát kilo a to už bylo znát.
Ani by mě nenapadlo, že Lenku ještě někdy potkám. Roky jsme se neviděli, až do onoho dne, kdy jsem ji potkal na ulici. Vedle ní kráčel muž, který měl snad sto padesát kilo.
Na Lence bylo vidět, jak nerada mě vidí. Ze zdvořilosti jsme se dali do řeči, muž po jejím boku se mi představil jako její manžel.
V té chvíli jsem se začal smát. Bylo to asi neslušné, ale přišlo mi to jako dobrá odplata osudu za to, že mi kdysi dala kopačky jen proto, že jsem měl kila navíc. Nyní byla vdaná za chlapa, který měl s váhou ještě větší problémy než kdysi já. Tak si říkám – dobře jí tak!
Autor: Nikol Kolomazníková
