Roman už roky pracuje jako živnostník. Pořídil si menší bagr a začal své služby nabízet pro nejrůznější výkopové práce, především pro soukromníky. Zájem o bagristu s přiměřenou taxou rostl společně se spokojenými zákazníky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Během dvaceti let, kdy se Roman bagrování na vlastní triko věnuje, už navštívil mnoho míst a vykopal tuny a tuny zeminy. Při jedné výkopové práci ale našel něco velmi podivného.
Zavolali si mě na srovnání půdy
Mám denně minimálně jeden telefonát, ve kterém si žádají mé služby. Tenkrát tomu nebylo jinak.
V telefonu se ozvala mladá žena, která zjišťovala, zda bych měl čas přijet a srovnat jim půdu na pozemku. Plánovali stavět a nerovný terén překážel.
Domluvili jsme se na týdenním termínu, který jsem dodržel. Přijel jsem na místo a hned jsem se pustil do práce. Nemám sice přemrštěné ceny, ale proč někoho obírat o peníze zdržováním?
Šlo to jako po másle
Mladý manželský pár si koupil parcelu na místě, kde ještě nebylo hotové ani zasíťování. Přesto nelenili, chtěli začít stavět co nejdříve.
Ukázali mi místo, které chtěli srovnat, šlo to jako po másle. Půda zde byla ukázková, s takovou se pracuje jedna radost.
Když už jsem tam byl, využili mých služeb a poprosili mě, zda bych o kousek dál, kde byla v plánu zahrada, vyhloubil díru. Neměl jsem s tím problém.
Narazil jsem na překážku
Když jsem podruhé zarazil lžíci do zeminy, narazil jsem na překážku. Za roky svého řemesla už jsem v hlíně narazil na ledasco.
Vylezl jsem proto z bagru a šel se podívat. Mladý pán mi byl k ruce, zajímal se, co mě zastavilo. V hlíně byl vidět kus železa, nic určitého.
Ze zkušenosti vím, že je lepší se na danou věc podívat zblízka než do toho dloubat strojem. Stačilo odhrnout trochu hlíny a vykouklo na mě jakési železné kolečko. Došlo mi, že tohle by mohl být malér.
Mysleli jsme si, že je to bomba
Dostal jsem strach, že jsem možná narazil na bombu nebo na nevybuchlou pumu. Krve by se ve mně v té chvíli nedořezal, vždyť jsem na ní klečel!
Společně s manželi jsme zavolali policii. Nechtěli jsme nic riskovat. Policie přijela i s pyrotechnikem, nás evakuovali do bezpečné vzdálenosti.
Naštěstí se asi po čtvrthodině ukázalo, že to není bomba ani nic nebezpečného. Šlo o jakousi železnou bednu, roky starou, ale nezávadnou.
I tak to bylo odpoledne plné adrenalinu. Kolikrát se své ženě nedivím, když mi říká, že se jí jednoho dne domů nevrátím. Kdyby to skutečně byla bomba, měl bych namále.
Autor: Natálie Kabourková
