Od svých dvaceti let pracuje Roman v hotelu. Svou práci měl vždy rád, a tak neměl potřebu hledat si jiné místo. Dnes se ale o svou pozici bojí, jelikož hotel musel dočasně zavřít. V e-mailu do redakce popisuje, že má několik let před důchodem, jestli dojde na propouštění zaměstnanců, obává se, že bude první na řadě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Životopis do automobilky zaslal hned po škole
„Učil jsem se na hotelové škole. Od dětství jsem toužil pracovat v nějakém hotelu na jakékoliv pozici. Po škole se mi naskytla hezká příležitost v oboru, a tak jsem po ní hned skočil,“ vypráví Roman.
Když Roman v hotelu začínal, spíše svým kolegům pomáhal. Obsluhoval v restauraci, pomáhal v kuchyni. Brzy se naučil pracovat sám a po pár letech se vypracoval na provozního a sám zaučoval nové lidi.
„Vypracoval jsem se na lepší pozici a zaměstnanci ke mně mají respekt,“ pochvaluje si Roman
Získával nové zkušenosti a řešil různé problémy, které ho za ta léta potkaly. Ve středním věku už byl spokojený na této pozici a zlepšil se i jeho plat.
V práci se mu dařilo až dodnes
„Nikdy jsem neměl žádný průšvih. Do práce jsem chodil střízlivý, odpočatý a práce mi šla od ruky,“ vypráví. I když byl vždy spolehlivým zaměstnancem, dnes sedí doma a čeká, až se bude moci do práce vrátit.
„V práci nám na začátku pandemie oznámili, že bychom raději měli jít do karantény a držet se v bezpečí. Já si ale uvědomuji, že hotel ztrácí své zisky a bude muset propouštět,“ vysvětluje své obavy Roman.
Doma neví, do čeho by píchnul
Roman není zvyklý být tak často doma. Mzdu sice nadále dostává, i když mnohem nižší částku. „S manželkou se doma díváme na televizi, vaříme, pečeme nebo pracujeme na zahradě. Stále ale musím myslet na budoucnost a přemýšlím, co bude dál,“ tvrdí. Doma už se začíná nudit a rád by se vrátil do práce.
Roman se bojí, že nesežene nové pracovní místo
„Jestli mě z hotelu vyhodí, nevím, kde budu hledat novou práci. Už mám svá léta a nikde mě nebudou chtít znovu zaučovat,“ vysvětluje Roman.
Jelikož dělal celý život na jedné pozici, neumí si představit, že by se učil něco nového. „V našem okolí není moc podniků, kde bych dostal tak pěkný plat jako v hotelu. Bojím se, že si před důchodem pohorším,“ vysvětluje.
„Manželka stojí pořád při mně a snaží se mě uklidnit. Já se jen těším, až bude všechno za námi a budeme vědět, na čem jsme,“ tvrdí.
Autor: Tereza Hotovcová
