Život se mi hodně změnil s pravidelným užíváním léků. Musel jsem zcela vynechat ze svého jídelníčku nápoje a pokrmy obsahující kofein a také některé proteinové nápoje. Pro někoho, kdo pravidelně chodí do fitcentra, bylo poměrně náročné tyto nové skutečnosti přijmout, bohužel se u mě objevilo krevní onemocnění a já musel začít brát léky na ředění krve.
Ani manželku to nepotěšilo. Musela mi zpočátku léky stále připomínat, hlídat, co a kde jím, navíc se vždy vyděsila, když jsem za ní přišel s krvavým šrámem na čele a nakonec se ukázalo, že mě jenom škrábla kočka. Léky způsobily, že mi při sebemenším zranění krev tekla mnohem více, než by měla, takže jsem i s obyčejným krvácením z nosu musel vždy vyhledat doktora. Na omezení léků jsem si ale po třech letech zvykl a všechny vedlejší účinky jsou rozhodně lepší, než bolesti a problémy, které jsem bez prášků míval.
Onemocnění ledvin
Když se ukázalo, že je potřeba mi odebrat jednu ledvinu, samozřejmě jsem se bál. Druhá ledvina ale stále funguje jak má a já věděl, že mám šanci na transplantaci. Vzhledem k tomu, že můj stav nebyl natolik vážný, aby ohrozil můj život, čekal jsem na náhradní ledvinu déle než rok. Žít s jednou ledvinou se dá bez problémů, já se ale i tak bál.
Ne všechno platila zdravotní pojišťovna
Čekala mě poměrně dlouhá řada vyšetření všeho druhu. Některá byla nepříjemná a za některé jsem dokonce platil. Byl jsem informován o všech rizicích, poučen o tom, jak se mám po operaci chovat, až jsem si říkal, že mě doktoři zasvěcují do příliš velkých detailů. Operace jsem se bál a nechtěl jsem podrobně slyšet, jak moc do mě bude řezáno.
Ptal jsem se na své léky. Bylo mi řečeno, že je vše v pořádku. Teď mi tvrdí opak
Doktoři chtěli vědět o všech lécích, které beru. Léky na ředění krve jsem s ošetřujícím lékařem ihned zkonzultoval, napadlo mě, že by během operace nebylo dobré je brát. On mi ale řekl, že je to zcela v pořádku a s operací se to nevylučuje. V den operace mě však dostal na starosti jiný lékař. Ten se při posledním předoperačním vyšetřením poměrně náhodou zeptal, zda jsem si prášky nebral.
Překvapil jsem ho odpovědí, že samozřejmě ano, protože jeho kolega tvrdil opak. Bylo mi řečeno, že v takovém případě na sál rozhodně nemohu. A je dobře, že se o tom mluví, protože nezmínit se, mohl jsem klidně vykrvácet přímo pod rukama doktorů. Na doktora, který mi tenkrát problém způsobil, jsem se ptal, mluvil s ním, dokonce jsem si stěžoval primáři kliniky. Ten mi řekl, že doktora přeloží, protože to nebylo jeho první pochybení.
Sám doktor samozřejmě tvrdil, že ve zprávě bude napsáno, abych léky nebral. Ve zprávě nebyla žádná zmínka, což nepotvrdilo jeho verzi, ale ani tu mou. Potrestán sice nakonec byl, já však musím na vhodného dárce čekat další půlrok. Projít znovu všemi vyšetřeními, zaplatit znovu všechny finance. Bohužel, ať už jsem se obracel na kohokoli, žádná instituce mi s mým problémem nedokáže nebo nechce pomoci. Nezbývá, než si opět počkat a projít si celým stresem ještě jednou.
Autor: Šárka Cvrkalová
