U sousedů na návštěvě už jsem byla tolikrát, že bych to nespočítala. Toho dne to ale bylo úplně jiné a dodnes na to vzpomínám s husí kůží na zádech.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Byla jsem svědkem něčeho, co pořád nemůžu dostat z hlavy. Přitom se to stalo už před rokem. Kdykoli sousedku potkám, okamžitě si to vybavím.
Známe se už roky
Sousedku Miladu a její rodinu znám už léta. Bydlíme v domech sousedících hned vedle sebe snad věčnost. Jsme dobré kamarádky.
Vídáme se pravidelně. Kafíčka, klábosení – naši muži to nechápou, ale my ženy víme svoje. Často se mi svěřovala.
Věděly jsme o sobě vzájemně mnoho věcí. Já neměla problém jí přiznat, že nám to s manželem už nějakou dobu neklape. Její manželství oproti tomu našemu vzkvétalo…
Tiše jsem jí záviděla
Právě pohoda mezi Miladou a jejím manželem Vilémem byla důvodem, proč jsem v sobě mnohokrát potlačovala závist.
Také jsem chtěla, abychom se k sobě s manželem chovali tak pěkně jako oni dva. Působili navenek tak harmonicky!
Nedala jsem najevo, že mě to trápí. Milada často básnila o tom, jak si rozumí a že i po letech se milují tak, jako na začátku.
Kdežto já a můj manžel? Po dvaceti letech manželství už to nebylo ani tak o vášni a chtíči, jako spíše o stereotypu a pořádné nudě…
Něco takového by mě ani ve snu nenapadlo!
Milada mě zvala na návštěvu často. Měly jsme mezi sebou dobrý vztah, proto jsem věděla, že když k ní někdy přijdu bez ohlášení, nebude se zlobit.
Toho dne jsme se pohádali s manželem. Potřebovala jsem kamarádku, proto jsem přišla k Miladě domů, aniž bych jí o sobě řekla.
Z toho, co jsem tam viděla, jsem byla v šoku. Rozhodně bych nečekala, že zrovna u nich doma budu svědkem něčeho takového. Šla mi z toho hrůza po zádech!
Byli ještě překvapenější než já!
V předsíni jsem na kamarádku zavolala, ale neozvala se mi zpátky. Vydala jsem se do kuchyně, poté do obývacího pokoje. Z ložnice jsem zaslechla hlasy.
Myslela jsem si, že třeba s někým telefonuje. Strčila jsem hlavu do dveří a na místě ztuhla jako solný sloup. Z toho výhledu se mi zastavilo srdce!
Čtveřice lidí na posteli byla ještě překvapenější než já. Oddávali se tam divokým orgiím, všichni společně, každý s každým. Vysoukala jsem ze sebe omluvu a dala se na útěk.
Stalo se to před rokem a kdykoli si na to ještě teď vzpomenu, mám na zádech husí kůži. A když se vidím se sousedkou? Představím si ji v objetí cizího muže a ženy. Jestli je tohle ten recept, díky kterému je jejich manželství i po letech v pohodě, tak říkám jediné… Fuj!
Autor: Natálie Kabourková
