Rosťa žije celý život s jednou ženou. Myslí si, že ji zná jako své boty, ale Milada ho vždy dokáže něčím překvapit. Naposledy to bylo tehdy, když přišla s nakrátko ostříhaným ježkem nabarveným na blond. Milada i ve svém věku neustále podniká nové věci a snaží se držet krok s vnoučaty, která v ní mají akční babičku, ke které ráda jezdí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Zase ta babička
„Když jsme naposledy hlídali vnučky od dcery, manželka s nimi vyrazila na celodenní výlet na kolech. Holky jsou ještě malé, ale statečně se snažily,“ usmívá se Rosťa, kterému druhý den volala dcera, co to s jejími dětmi prováděli. Obě prý odmítají vstát z postele.
„Manželka se ničeho nebojí a do všeho jde po hlavě,“ rozpačitě vysvětluje Rosťa. „Není to žádný typ na kávičku, raději zkouší všechno nové a neznámé,“ dodává.
Syn už má trochu obavy své děti k prarodičům posílat, protože se posledně vrátily s pomalovanými tvářemi a indiánskými čelenkami na hlavě. „Hlavně chtěly tatínka skalpovat,“ upřesňuje Rosťa a směje se na celé kolo.
Ani narozeniny nebývají s Miladou jen nudné sfouknutí svíček na dortu. Pořádají se bojovky, soutěže a oslavenec si svůj dort musí zasloužit.
Hledání pokladu s babičkou
V nedávné době si Milada pořídila detektor kovů. Projížděla s ním celou zahradu, rozkopala ji a našla starou tabatěrku po dědečkovi. Nadchla pro svůj koníček i vnoučata, která kopala s ní.
„Nejstarší vnuk si chtěl její detektor půjčit i domů, aby zjistil, jestli náhodou doma nemají také podklad,“ vzpomíná Rosťa. „Neměli. Jen syn přivezl druhý den detektor a zakázal nám ho vnukovi znovu půjčovat domů,“ uchechtává se Rosťa.
„Manželka ale dostala i mě, a to právě v době, kdy jsem slavil své půlkulaté narozeniny. Očekával jsem překvapení, ale tím, co přišlo, mi vyrazila dech,“ přiznává se Rosťa.
Co to zase bude?
„V ten den se žena tvářila tajemně,“ popisuje Rosťa. „Vláčela ohromnou krabici, kterou v ložnici převazovala stuhou,“ dodává. „Čekal jsem cokoliv,“ přiznává.
Oslava vrcholila, Rosťovi přály děti, vnoučata a žena si svoji perlu nechala nakonec. Přitáhla ohromnou krabici se stuhou, beze slova dala Rosťovi pusu a posunkem hlavy mu ukázala, aby začal rozbalovat.
Už pohled na obrázek na krabici Rosťu zarazil. Dalekohled. Nevěřil vlastním očím. „Co s ním? “ pomyslel si. Nahlas ale řekl: „Jé dalekohled, ten jsem vždycky chtěl. Budeme spolu pozorovat hvězdy.“
„Žena zářila štěstím a důležitě mi ukazovala, že má dalekohled také navigační systém, takže vždy najdeme, co budeme chtít,“ kroutí hlavou Rosťa, který své ženě přitakal, že je to báječné.
„Abych byl upřímný, doufám, že dalekohled použijeme jednou a pak ho nějak nenápadně uklidím a zapomeneme,“ prozrazuje Rosťa své plány do blízké budoucnosti.
Autor: Kamila Mertlová
