Rudolf se ve své práci setkal už s mnohými překvapeními. Právě proto se jeho povolání stalo zároveň jeho koníčkem. I tak ale existují chvíle, kdy může být překvapen ještě víc, než si kdy myslel.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Mojí náplní práce je kontrolovat zapomenuté věci z vlaků a vlakových stanic, kontaktovat jejich majitele, pokud to je možné, nebo být na telefonu a poskytnout volajícím informace o tom, zda se jejich ztracená věc našla,“ vysvětluje.
Kromě telefonů a peněženek to jsou občas opravdu zajímavé věci
Nejčastěji lidé zapomínají ve vlaku podle Rudolfa celé batohy. To proto, že si je dají třeba nad hlavu a potom zapomenou, že je s sebou měli. Často jim ale také vypadne z kapsy mobilní telefon nebo peněženka.
„Klíčů, mobilů a podobných drobností, které si mnohdy majitelé ani nevyzvednou, máme na skladě hodně,“ směje se. „K dalším věcem patří brýle, sluchátka a jiná elektronika. Jsou ale i absurdnější věci, co se dají ve vlaku zapomenout,“ svěřuje se.
„Jednou nám volal pán, že ve vlaku nechal vzácnou pivní lahev, kterou měl do sbírky. Ani by nás nenapadlo, že to není jenom odpadek, takže lahev bohužel skončila zcela jinde než v jeho sbírce.
Jindy zase jedna paní nechala ve vlaku podprsenku. Volala nám potom, že je to značkový kus oblečení a chce ho zpět, prý si jenom chtěla udělat na cestu pohodlí, a proto si ji odložila. Nejvíc mě ale dostal pán, co ve vlaku zapomněl svého psa.“
Myslel jsem si, že ho opustil
Když ve vlaku v konečné stanici objevili cestující spícího psa, nikdo nevěděl, co s ním dělat. „Psa jsem dostal nakonec na starost já s tím, že pokud se jeho majitel neozve, poputuje malý pekinéz do útulku. S tím jsem tak trochu i počítal, myslel jsem, že majitel ho nechal ve vlaku schválně.“
Přesto se Rudolf rozhodl zavolat na telefonní číslo na obojku psa. „Přišlo mi divné, že by někdo nechal psa ve vlaku a nezbavil se kontaktu na sebe. Když se mnou promluvil podle hlasu starší pán, byl jsem překvapen.“
Důchodce Rudolfovi oznámil, že psa hledal, že si vůbec neuvědomil, kde ho nechal. Cestoval ten den prý mnoha autobusy a několik linek i obvolal. Kvůli jeho paměti ale zapomněl, že ho mohl nechat i ve vlaku.
„Pes se nakonec k majiteli vrátil. Příběh pobavil všechny mé známé i kolegy. Nechápu, jak mohl tak milý a hodný majitel psa takhle zapomenout, každopádně důležité je, že jde o šťastný konec a nejedná se o dalšího opuštěného psa, na kterého se jeho páníček vykašlal.“
Autor: Šárka Cvrkalová
