Když Sandra nastoupila na gymnázium, rychle si ve svých patnácti letech udělala kamarádky, i když mnohé byly o rok starší. Měla s nimi totiž jednu společnou zálibu a tou byl jejich třídní učitel. Osmadvacetiletý fešák, nad kterým podle jejích slov slintaly všechny holky ve škole.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Měly jsme ho rády my i kluci. Byl milý, hodný, o nás se jako o třídu staral. A myslím, že si i uvědomoval, že se většině studentek líbí,“ přiznává Sandra. „Každá z nás po něm pokukovala, ale žádná to nebrala vážně,“ vysvětluje.
„Když jsme školu dokončili, myslela jsem, že se s ním už nikdy neuvidíme. A tak jsem ho zkrátka vypustila z hlavy, našla jsem si přítele a žila svůj život. Jenomže pak přišel třídní sraz.“
Jen málokterá z něj spustila oči
Sandra neměla ani tušení, že i jejich učitel přijde na sraz. Ze spolužáků celá řada nedorazila, i tak to ale bylo milé posezení. Když navíc učitel všem nabídl tykání, hlavně dívky šílely.
„Ondřej nám řekl, že už nejsme jeho studentky, a tak prý mu máme tykat. A my se zase přiznaly, že se nám vždycky líbil a že teď po 15 letech vypadá ještě lépe. A on se smíchem řekl, že si obojí uvědomuje.“
Sandra se skvěle bavila a ani si nevšimla, že se společný stůl postupně vyprazdňuje. Nakonec zůstala jen ona, Ondřej a dva kluci, kteří si přivedli partnerky. Ti nakonec oznámili, že mají dost, a odešli také.
„Zůstali jsme s Ondrou sami, a když mi nabídl, že mě hodí domů, ještě jsem v tom nic neviděla. Ale v autě mě napadlo, že by se možná chtěl zdržet. A tak jsem se ho zeptala, jestli nechce zajít ke mně.
Překvapivě souhlasil, když ale přišel do bytu, chtěl se otočit. Prý jsem se nezmínila, že mám přítele, ze všech jeho věcí ale pochopil, že to tak je. V té chvíli jsem se neudržela a vrhla se na něho,“ vypráví Sandra.
Lituji toho
„Přítel byl na pracovní cestě. Měla jsem poslední dobou pocit, že se mi moc nevěnuje, možná i ta frustrace z rozházeného vztahu mě vedla k tomu, abych na Ondru takhle skočila.
Nicméně, stalo se, co se stalo. Když jsem se ráno probudila, byl pryč. Pokoušela jsem se ho kontaktovat, ale nikdy už se mi neozval. A možná je to tak lepší. Ujistila jsem se potom, že jsem doma zničila všechny důkazy.
Můj přítel nikdy na nic nepřišel. Vztah jsme nakonec dokázali zachránit. Já sice tak nějak stále myslím na to, co jsem mu provedla, ale neměl by se to nikdy dozvědět, protože to víme jen já a Ondřej.“
Sandra přiznává, že by svým bývalým spolužačkám ráda řekla, že si s Ondřejem užila. Ale ví dobře, že kdyby to udělala, hodně by tím riskovala. „Je to škoda, že jsem zrovna já tuhle trofej získala, ale nemohu se o ni podělit,“ říká.
Sandra doufá, že se jí už Ondřej nikdy neozve. Noc s ním je pro ni splněným snem, ale zároveň nechce přijít o přítele, se kterým má dnes krásný vztah. „Někdy si připadám hloupě, jindy jsem na sebe hrdá. Já vím, že nejsem dokonalá, ale dokážu s tím žít.“
Autor: Šárka Cvrkalová
