Čtenář Šimon tvrdí, že vždycky patřil k těm, kteří se snaží ostatním pomoci, jak to jen jde. Kromě toho, že nevynechal jedinou možnost přispět na pouliční sbírky, jezdí také pravidelně darovat krev. Při poslední návštěvě nemocnice se mu ovšem přihodil nečekaný zážitek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Svou ženu Alenu jsem si vzal teprve před půl rokem. I když já jsem chlap, ona je v našem vztahu ta ochranářská, která se o toho druhého neustále strachuje. Hlavně když se jí déle než pár hodin neozývám,“ vysvětluje na začátek čtenář.
Uvízl jsem ve výtahu a jako na potvoru jsem si nechal telefon v autě
Šimon vypráví, že vyjel brzy ráno. Samozřejmě před odběry nic nejedl, po nich dostal jenom na rychlé doplnění zásoby cukrů sušenku. Kolem půl deváté nastoupil do výtahu. Už se těšil, jak si se ženou užijí volný den.
„Když jsem odjížděl, ona ještě spala a já tušil, že v devět, až se vrátím, bude sotva vstávat. Celé se to ale odehrálo úplně jinak. Dveře výtahu se totiž dole neotevřely, místo toho jsem se několikrát svezl všech pět pater nahoru a dolů, a nakonec zůstal zaseknutý ve třetím,“ říká.
Šimon nejprve hledal po kapsách telefon. Ten ale nenašel a došlo mu, že ho nechal v autě. Když se asi deset minut nic nedělo, zkoušel bouchat na dveře.
„Nechtěl jsem zbytečně vyvolávat paniku. Tak jsem jen čekal. Až asi po půl hodině jsem použil tlačítko nouzového volání.“
Trvalo to půl hodiny, než se vůbec něco začalo dít. Další hodinu čekal Šimon, až bude výtah opraven. „Byl jsem v klidu, nijak se výtahů nebojím, jen mi bylo nevolno z hladu. A taky z toho, že jsem se bál reakce své ženy,“ říká.
Sedm zmeškaných hovorů a plačtivé shledání
Když přišel Šimon do auta, hned si kontroloval telefon. Měl na něm prý sedm zmeškaných hovorů od své ženy, nějaká neznámá čísla a pár SMS zpráv. „Chtěl jsem jí zavolat zpátky, ale samozřejmě se mi vybila baterka.“
Cestu domů zvládl Šimon tak rychle, jak jen mohl. Když otevíral dveře, slyšel svou ženu, jak s někým telefonuje a u toho pomalu natahuje.
„Když mě spatřila, řekla jenom ‚už je tady‘ a položila telefon,“ popisuje.
Šimon dlouho vysvětloval, co se vlastně stalo a u toho utíral slzy své ženě. „Byl jsem pryč sotva o tři hodiny déle, a ona už z toho usoudila, že se mi něco stalo. Nejsem si jistý, jestli je to úplně normální,“ přiznává. „Ale na druhou stranu jsem rád, že mě miluje a tolik jí na mně záleží.“
Nakonec všechno dobře dopadlo a Šimonova žena pochopila, že obvolávala všechny své kamarádky se žádostí o jakékoli informace zbytečně.
„Musel jsem jí ale slíbit, že příště těch pět pater půjdu po schodech. Nejsem si jistý, že to dodržím,“ směje se závěrem Šimon.
Autor: Šárka Cvrkalová
