Šimon a jeho žena si po mnoha letech bydlení v podnájmu splnili sen a koupili domek na vesnici. Nebyla to žádná novostavba, ale to manželům nevadilo. Na domku byla sice spousta práce, ale nadšení, že konečně mají něco svého, je popohánělo, aby si bydlení zvelebili k obrazu svému.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Rodinný dům, který Šimon a jeho manželka koupili, byl několik let neobydlený. Původní majitelka byla starší dáma, kterou rodina přestěhovala do domova pro seniory, a se starým domem nikdo nechtěl mít nic společného.
Kdekdo by nad ním ohrnul nos. Nás však hned chytil za srdce
Já a moje žena celý život bydlíme v podnájmu. V pronajatém bytě jsme vychovali naše dvě děti, ale celou dobu jsme věděli, že bychom raději něco svého.
Neměli jsme peněz na rozhazování a nechat si postavit nový dům za několik milionů pro nás nepřicházelo v úvahu.
Já i manželka jsme proti půjčování si peněz, proto jsme nikdy neuvažovali ani o hypotéce. Chtěli jsme si na domek našetřit svépomocí, ačkoli to trvalo několik let.
Nakonec jsme našli domek k prodeji za slušné peníze. Kdekdo by nad jeho vzhledem sice ohrnul nos, ale nás hned chytil za srdce. Věděli jsme, že ho chceme, ať vypadá, jak vypadá.
Nemohli jsme se dočkat, až si domek zvelebíme
Na domě byla opravdu hromada práce. Za ty roky, co v něm nikdo nebydlel, se tu nic nezměnilo. Byl tu všechen nábytek po původní majitelce, který rodina nechtěla.
Já i žena jsme se těšili, jak si dáme bydlení společnými silami do kupy, jak si ho zvelebíme a uděláme přesně takové, jaké chceme my.
Jakmile bylo všechno vyřešeno, peníze převedeny a domek oficiálně náš, dali jsme se do práce. Nečekali jsme, že v domě najdeme jednoho návštěvníka…
Manželka málem vypustila duši, jak se lekla
Jednoho odpoledne jsme přijeli do našeho domu s cílem vyklízet věci po bývalé majitelce. Dům zvenčí i uvnitř vyžadoval pořádnou rekonstrukci, proto bylo potřeba se všeho zbavit.
Při práci nás vyrušil rachot, který se ozýval z půdy. Manželka se šla podívat, co se tam děje, a lekla se tak, že málem vypustila duši.
Na půdě totiž objevila nečekaného návštěvníka, který tu podle všeho bydlel celou tu dobu. V krabicích tam ležela kočka, která očividně čekala koťata.
Najednou nás v domě žilo o něco více
Ačkoli jsme to nečekali a nikdy jsme zvíře neměli, protože v bytě jsme ho chovat nemohli, rozhodli jsme se, že si kočku necháme.
Dali jsme jí jméno Mína a já se nespletl, když jsem si myslel, že je březí. Skutečně pár dní poté porodila čtyři koťata, která samozřejmě stejně jako jejich máma zůstala s námi.
Najednou nás v domě žije o několik víc. Asi to tak mělo být. Možná je to jakési poděkování od bývalé majitelky, která se dle slov sousedů se svým domem nemohla ani pořádně rozloučit.
Autor: Natálie Kabourková
