Věk je jen číslo a lásce neporučíš. To dříve Simona říkala všem kolem sebe. Jenomže teď po téměř třiceti letech ve vztahu s o dvacet let starším mužem už ví, co se jí tehdy její rodina i přátelé snažili vysvětlit. Jenže na nějakou zásadní změnu v jejím životě už je dnes pozdě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Když jsem poprvé porodila, bylo mi dvacet a byla jsem šťastná. Jenže přítel mě po dvou letech opustil a o syna nemá zájem. I když mi nějaký čas posílal peníze, bylo pro mě náročné se o chlapce starat,“ píše Simona.
„Když byly malému Erikovi dva roky, začal o mě mít zájem dvaačtyřicetiletý muž. Nejdřív jsem myslela, že mě jen zneužívá, jenže on pro mě i syna dělal maximum a dokazoval mi, že s námi chce opravdu být. Nakonec jsem se do něho zamilovala.“
Varovali mě před ním, já byla ale šíleně zamilovaná
Simona přiznává, že začátky jejího vztahu byly složité. Její přátelé se ji totiž snažili varovat před vztahem s mužem, který je o tolik starší. Jenže ona byla zamilovaná a nechápala, co mají za problém.
„Karel měl dobrou práci a zkušenosti ze života, které mi předával. Staral se o mě a čím déle jsem s ním byla, tím více jsem ho milovala. Erik se mu naučil říkat tati. Když mu bylo 16 let, dokonce se mu narodil bratříček. Když pak v osmnácti Erik odešel na kolej, starala jsem se s Karlem o dalšího syna.“
Po letech rodina i přátelé pochopili, že je mezi nimi opravdu vztah plný lásky. Začali brát Karla jako součást rodiny. „Rozumí si skvěle s mým otcem, i když to je možná i tím, že jsou zhruba stejně staří,“ směje se Simona.
Nikdy mi neublížil, teď mám jen pocit, že už je na mě příliš starý
Karel je podle Simony skvělý muž. Nikdy jí neublížil, vždy pro ni dělal maximum. Miluje ji i její rodinu. A ona zase miluje jeho. Jenže když byla mladá, on byl zkušený chlap, který jí měl co nabídnout. Teď tomu tak není.
„Jde o to, že jsem ve věku, kdy bych si ještě chtěla užívat života. Cestovat, poznávat nové věci, mít vztah, který nějakým způsobem žhne. Karla miluji, ale stal se z něho stařík, který se stará o zahrádku a přemýšlí nad tím, že už tu dlouho nebude.“
Simona se dostala do situace, kdy konečně pochopila, co jí tehdy všichni okolo říkali. „Nevarovali mě před tím, že by mě jakožto starší chlap využíval pro vlastní pobavení, ale spíše před tím, že až mně bude 50, on bude starší děda, který chce svůj klid.“
Někdy přemýšlím, že bych znovu začala žít. Můžu mu to ale udělat?
Simona Karla miluje. Jenže někdy si představuje, že by si ještě našla partnera svého věku, se kterým by podnikala věci, které dělají ostatní rodiny kolem padesátky. „Někdy ho chci opustit. Ne proto, že bych ho nemilovala, ale proto, že chci ještě milovat někoho mladšího,“ přiznává.
Na druhou stranu Simona ví, že po tom všem, co pro ni Karel udělal a co udělal pro její děti, ho opustit nemůže. Chyběl by jí a kromě toho by ji trápilo až do konce života, že mu ublížila.
„Karel mi kdysi řekl, že mě nikdy nebude žádat o ruku. Že mi dá volnost, abych ho mohla kdykoli opustit. Pamatuji si to dodnes, i když je to už přes 15 let. Myslím ale, že to tak nemyslel. Nevzali jsme se, ale beru ho jako část rodiny. A tohle se rodině nedělá.“
Simona říká, že neví, jak to nakonec dopadne. Kdyby potkala někoho, do koho by se zamilovala, možná by o změně uvažovala. Zároveň je pro ni ale jen myšlenka na to, že by opustila člověka, kterého zná tak dlouho, nesnesitelná.
Autor: Šárka Cvrkalová
