Slávka to s manželem nikdy neměla jednoduché. Vždy žili sami dva, bez dětí. Už jako mladí se hodně hádali, ona ale měla za to, že po tom všem, co spolu prožili, jejich vztah vydrží už navěky. To se ale mýlila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Hodně lidí, kteří se mezi sebou hádají, zůstává s partnery kvůli dětem, bydlení nebo z jiných vážných důvodů. Slávka ale tvrdí, že ona vždy s Romanem zůstala kvůli tomu, že ho milovala.
„Byl pro mě vším. Seznámili jsme se ve dvaceti, po pěti letech jsme se vzali. A i když jsme se hádali třikrát do týdne, nikdy jsem ho nechtěla opustit. Nedokázala jsem si představit, co bych bez něho dělala,“ píše čtenářka.
Jsem sama dost ženská od rány
Slávka si prý dlouhé roky myslela, že velká část hádek je způsobena z její strany. „Nikdy jsem jenom neseděla v koutě a nemlčela. Když mi něco vadí, dokážu to říct dost nevybíravým způsobem,“ přiznává.
„Když na mě můj muž křičel, bránila jsem se ještě hlasitěji. Když se naštval, někdy házel talíři a já jsem se přidala. Několikrát u nás byli i sousedi, kteří měli s naší hlučností problém.“
Slávka s Romanem žili v hádkách dlouhá desetiletí. Pohádali se a usmířili se v jednom dni třeba i pětkrát. Když se měli plné zuby, jeden z nich spal u kamarádů, druhý den se ale zase bavili, jako kdyby se nic nestalo.
„Myslela jsem si, že to je moje chyba. Kdybych byla s někým jiným, možná by to bylo stejné. Přece jenom jsem byla obvykle já ta hlučnější. Hodně lidí se mě ptalo, proč Romana neopustím.
Já ho ale milovala a tvrdila jsem, že s jiným bych se hádala stejně tak. A tak jsem přežívala, nechávala na sebe křičet a křičela na něho zpátky, snášela jsem společně s ním pověst hlučného a věčně se hádajícího páru,“ vypráví čtenářka.
Udeřil mě. To byl konec
Dokud létaly doma talíře a jiné nádobí, bylo to podle Slávky v pořádku. Jenže jednoho dne po ní manžel hodil ovladač od televize, pak přiletěla i facka. „Nezmohla jsem se na slovo. Člověk by řekl, že se to dalo očekávat, ale i když jsme se hádali, cítila jsem, že mě miluje a já miluju jeho.
S tou fackou se ale všechno rozplynulo. Najednou jsem cítila jen nenávist. Jako kdyby se s tím jedním jediným pohybem ruky změnil. A to, že se začal ihned omlouvat, jsem skoro nevnímala,“ popisuje.
Když se ten večer Slávka sbalila a odešla, Roman si pravděpodobně myslel, že se zase za pár dní vrátí, jako vždy. Ona ale měla jasno v tom, že s ním už být nechce. „Došlo mi to. Došlo mi, že je ten vztah jen o ubližování,“ píše.
Hodně lidí si podle Slávky nedokázalo představit, že by se pár někdy rozešel. Přežili spolu totiž tolik hádek a krizí, kolik by zvládl psychicky ustát jen málokdo. Jenže psychické problémy zvládala Slávka akceptovat.
„Jakmile muž vztáhne na ženu ruku, je konec. Je to něco, co nedokážu přejít. Po téměř čtyřiceti letech jsem se s ním rozvedla. A to i přesto, že mě prosil o odpuštění a sliboval mi lepší budoucnost. Už jsem mu nedokázala uvěřit ani slovo,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
