Našeho čtenáře zajímalo, jaké zálibě se jeho dcera věnuje. Kupodivu ji nemusel ani přemlouvat a ocitl se na místě, o kterém si myslel, že bude místem plným neřestí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vždycky jsme si hodně rozuměli
„S mojí dcerou Petrou máme dobrý vztah. Vždycky to tak bylo. Dokonce se mi svěřovala i se svými problémy v dospívání. To se jen tak nevidí,“ vzpomíná.
Trošku ho překvapilo, když se začala měnit z hlediska vizáže. Jeho dcera si nechala udělat dredy a propíchnout nos. „Podivoval jsem se nad tím, ale chápu, že to bylo tou pubertou. Naštěstí jsem na ní nepozoroval žádné změny v chování. Pořád byla tak hodná a milá holka.
Chtěl jsem vědět, co vlastně pořád dělá
„Nechával jsem Petře dost volnosti. Věděl jsem, že se o sebe dokáže postarat a nebude dělat hlouposti. V létě často odjížděla třeba na celý víkend pryč. Řekla mi, že jezdí na technoparty. Tehdy mě polilo horko, protože při vyslovení toho slova jsem si představil, jak je tam policejní kordóny rozhánějí vodním dělem,“ říká Stanislav.
Když se Petry zeptal, co se tam vlastně děje, řekla mu, že jestli chce, může jet klidně s ní. „Chtěla, abych viděl, jak to tam vypadá a jací jsou její kamarádi. Nestyděla se za mě a já si řekl, že taková zkušenost nemusí být na škodu. Přece jsem byl taky mladý, ale my poslouchali spíš metal.“
Nejdřív mě to pořádně vyděsilo
Stanislav vystoupil se svojí dcerou z vlaku a už v dálce slyšel dunění obrovských repráků v rytmických tónech. Jak se blížili k technoparty, potkávali více a více zvláštních lidí.
„Ty dredy a ten styl oblékání měli všichni vlastně stejné. Všude byla cítit vůně marihuany. Pak jsme potkali Petřiny kamarády a ona nás seznámila. Brali mě úplně v pohodě. Žádné poznámky na to, že jsem její otec, neměli. Dokonce byli i docela dost chytří,“ dodal.
Na místě, kde se celá technoparty odehrávala, bylo lidí ještě více. Někteří tančili, jiní posedávali na trávníku a užívali si slunečný den. „My jsme si taky sedli, já vytáhl z batohu pivo a po chvilce ke mně doputovala cigareta marihuany. Teď už vím, že se tomu říká joint,“ směje se.
Stanislav se vrátil do mladých let a celý víkend si s partou mladších lidí užil. Zjistil, že jeho dcera žádné nekalosti nevyvádí a že lidé, se kterými se stýká, jsou docela v pohodě.
Autor: René Podhrázský
