Trochu mě překvapilo, když se Sandra ujala vedení a pozvala mě k sobě domů. Jen dodám, že jsme spolu byli teprve na prvním rande a já si ani v těch nejdivočejších snech nepředstavoval, že by mě hned pozvala k sobě do postele.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nechal jsem se ale zvábit atmosférou a nijak se nebránil její iniciativě. Docela mě vzrušovalo, jak se toho ujala, a líbilo se mi, jak se s ničím dlouho nepárala. Byla přirozená a svá. Tím si mě získala.
Na nic si nehrála
Sandra se mi zalíbila hned v prvním okamžiku. Míjeli jsme se v práci, každý jsme ale pracovali někde jinde, proto se naše setkávání omezilo pouze na vstupní halu, kde jsme na sebe tu a tam narazili.
Až po nějaké době jsem se osmělil a pozval krásnou Sandru na rande. Mile mě to potěšilo a těšil jsem se. Naplánoval jsem večeři.
Sandra byla úplně jiná než ženy, které jsem měl před ní. A že jsem jich pár měl! Byla přirozená a na nic si nehrála. Všechno říkala tak, jak jí to přišlo na mysl. Zkrátka co na srdci, to na jazyku.
Pozvala mě k sobě a já se nebránil
Během našeho prvního rande přeskočila jiskra a troufnu si tvrdit, že byla oboustranná. Opravdu jsme si rozuměli, pořád jsme si měli co říci.
Došlo i na nějaký ten flirt, kterému jsme se ani jeden nebránili. Když pak Sandra přišla s nápadem, že bychom mohli zajít k ní domů, sice mě to zaskočilo, ale rozhodně jsem nebyl proti.
Hned si to namířila do ložnice
Už cestou k ní jsme šli ruku v ruce. Ta chemie mezi námi způsobila, že jsem začal pociťovat zesilující vzrušení. Nemohl jsem se dočkat.
Představoval jsem si, jaké to asi se Sandrou bude. Je stejně tak přímočará a svá i v posteli? To všechno mi běželo hlavou.
Doma mě zavedla rovnou do ložnice. Začala mě svlékat, zatímco mě něžně líbala. To už mé vzrušení začalo dosahovat vrcholu. Vzala to do svých rukou a já se nebránil.
Když mělo dojít na věc, něčeho jsem si všiml
Během chvíle jsme byli oba dva nazí a schoulení pod peřinou. Když mělo dojít na věc, zaznamenal jsem pohyb v místnosti.
Rozhlédl jsem se, a než jsem stačil zareagovat, drápky se mi zařízly do zad. Hned jsem pochopil, o co tady jde. Sandra měla kočku, konkrétně kocoura a ten na mě žárlil. Proto po mně vystartoval.
Děsivě na mě syčel, tasil na mě drápky a nejednou mě ošklivě škrábl. A nebudu lhát, že to nebolelo. Sandra spěchala, aby naštvaného kocoura odklidila, jenže z atmosféry už nebylo nic. Místo toho, abychom se spolu vyspali, mi začala ošetřovat mnohdy hluboké škrábance.
Kdekdo by řekl, že po takové zkušenosti jsem to se Sandrou vzdal. Ale opak byl pravdou. Ta akční, trochu děsivá a ve finále docela vtipná událost nás naopak ještě více sblížila. Nyní se Sandrou tvoříme pár a kocour už mě vzal na milost.
Autor: Nikol Kolomazníková
