Chodili jsme spolu skoro rok a stále jsme si každý drželi svůj byt. Zpočátku to byla moje otevřená vrátka (co kdyby vztah s Lenkou nevyšel), ale nyní jsem měl pocit, že jsem připravený na další krok. Proto jsem Lence nabídl, aby se ke mně nastěhovala a ona přijala. Měla však jednu podmínku, ze které se mi podlomila kolena.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
V duchu jsem si představoval její reakci. Myslel jsem si, že bude nadšená. Ženské tohle přece vnímají jako závazek, slib společné budoucnosti. Lenka sice radost měla, ale chtěla po mně něco, čím mě totálně vykolejila.
Dva byty začaly být spíše na obtíž
Když jsem s Lenkou začínal, byl jsem to já, kdo navrhoval, ať si každý necháme svůj byt. Já měl pronajatý 2+1 v centru města a Lenka bydlela v malé garsonce.
Scházeli jsme se jednou u ní, podruhé zase u mě. Jak to vyšlo. Jenže postupem času začaly být dva byty spíše na obtíž.
Museli jsme platit dva nájmy. Začalo mi vrtat hlavou, jestli Lence nenabídnout, aby se ke mně nastěhovala. Podíleli bychom se na výdajích, a kdo ví – třeba bychom časem našli něco většího.
Její reakce byla pozitivní. Jenže pak přišel šok
V duchu jsem si představoval, jak bude Lenka na můj návrh reagovat. Doufal jsem, že bude mít radost. Která ženská by tohle nebrala jako důkaz, že s ní chlap počítá i do budoucna?
Mile mě překvapilo, že reagovala kladně. Měla radost, dokonce mi nadšením skočila okolo krku. Jenže pak přišla s něčím, čím mě úplně dostala.
Nastěhuji se k tobě, ale…
Lenka souhlasila s tím, že se ke mně nastěhuje. Plánovala svůj byt pustit a bylo pro ni samozřejmé, že se na výdajích spojených s bytem budeme podílet rovným dílem.
Měla ale jednu podmínku – musel jsem se zbavit psa. Už pět let mám zlatého retrívra Bena. S Lenkou si sedli, věděla o něm od začátku a neměla s ním problém.
Jenže teď mi dala nůž na krk: buď se Bena zbavím, nebo se ke mně stěhovat nebude. Tohle jsem nečekal a od přítelkyně to považuji za podpásovku.
Stěhování je na spadnutí, ale psa se nedokážu vzdát
Nejhorší na tom celém je, že Lenka svoji podmínku bere jako samozřejmost. Začala už dokonce balit a od září je dohodnutá s majitelem bytu, že skončí smlouvu a odstěhuje se.
Počítá s tím, že do září v mém (a za chvíli našem) bytě Ben nebude. Jenže jen při představě, že ho dávám pryč, mě bolí u srdce. Nedokážu se ho vzdát.
Co mám dělat? Mám Lence rovnou říci, že se psa nevzdám, a riskovat tak, že odmítne stěhování? Nebo dokonce přijde s rozchodem? Netuším, co si počít.
Autor: Nikol Kolomazníková
