Podle statistik řeší problémy s početím každý pátý pár. Statistiky také dále poukazují na to, že častěji trpí neplodností muži nežli ženy. I v případě pana Tadeáše tomu bylo zrovna tak. S manželkou se několik let snažili o početí dítěte. Při vyšetření se ukázalo, že Tadeáš nemůže mít děti. Přesto ale s manželkou po dítěti toužili, proto se rozhodli pro adopci.
Nebyla to jednoduchá cesta
Cesta vedoucí k adopci nebyla podle pana Tadeáše ani trochu jednoduchá. On sám přiznává, že se po této zkušenosti ani nediví těm párům, které to dříve nebo později vzdají. Podmínky pro získání dítěte do péče v rámci adopce jsou u nás poměrně přísné a ne všichni žadatelé je dokážou splnit.
„Bylo to hodně vyčerpávající, s manželkou nás to po psychické stránce hodně unavilo. Nebudu lhát, když řeknu, že jsme se během toho procesu několikrát pohádali, protože toho na nás na oba bylo až příliš,“ vypráví Tadeáš. Cesta k adopci nebyla ani trochu jednoduchá, přesto to nevzdali, a nakonec se dočkali.
Zdroj: 123RF.COM
Adoptovali jsme osmiletého chlapce
„Říkali nám, že starší děti mají menší šance na adopci. Úřednice se netajila tím, že děti do tří let mají šance mnohonásobně vyšší,“ vysvětluje Tadeáš. A má pravdu, podle statistiky i zkušeností mají děti mladší tří let vyšší šance, že budou adoptovány nebo převzaty do pěstounské péče. V tomto případě platí bohužel měřítko: čím starší dítě, tím menší šance na adopci.
Zdroj: 123RF.COM
„S manželkou jsme se rozhodli adoptovat osmiletého chlapce. Jmenoval se Damián a měl za sebou již dvě negativní zkušenosti s pěstounskou péčí. Možná nám to mělo něco naznačit, ale my jsme se rozhodli, že mu dáme domov,“ vypráví Tadeáš.
Opravdu se na dítěti projeví rysy jeho rodičů?
Každé dítě po svých rodičích zdědí určité genetické vlastnosti, stejně tak i povahové rysy. Často se o tom mluví, ne nadarmo se říká, že jablko nespadlo daleko od stromu. Pan Tadeáš i jeho žena si ale nic takového nepřipouštěli. Až do chvíle, kdy se na malém Damiánovi začaly projevovat zděděné rysy jeho rodičů.
„Velmi rychle se otrkal, už po pár dnech nám dával najevo, že si umí říci svůj názor. Mysleli jsme si, že je to předčasná puberta, u některých dětí začíná poměrně brzy. Netušili jsme, jaké strasti nám adoptovaný syn ještě přinese,“ pokračuje Tadeáš.
Byl jeden problém za druhým
„Jak Damián rostl, přicházel s ním jeden problém za druhým. Ve škole se flákal, často si nás zvali na kobereček kvůli různým výtržnostem,“ vypráví Tadeáš a přiznává se, že po řadě karambolů ze strany jejich syna s manželkou několikrát uvažovali, jestli s adopcí udělali správně. „Chytil se špatné party, bylo mu čtrnáct, když se domů začal vracet pozdě, byl drzý a zkoušel různá lákadla života. Nebylo to jednoduché a já měl kolikrát chuť to vzdát,“ přiznává se otevřeně Tadeáš.
V závěru říká, že když bylo Damiánovi osmnáct, což bylo před necelým půl rokem, začalo se jeho chování mírnit. Jak sám Tadeáš říká, v současné době se situace u nich doma uklidnila a on doufá, že tomu tak bude i nadále.
Autor: Nikol Kolomazníková
