Taťána nikdy neměla ráda vtipy svých kamarádů. Po tom, co jí udělal přítel Tomáš, je ale doslova nesnáší. Navíc spí už několik dní u kamarádky, protože má po otřesném zážitku noční můry. Nikdy by ji totiž nenapadlo, co se stane, když se večer vrátí unavená z práce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Většina mých kamarádů ví, kde nechávám náhradní klíče. Věřím tomu, že doma není co ukrást a že přátelé využijí klíče jen v případě, že dojde na nějaký stav nouze,“ vypráví čtenářka.
Jenomže se nedávno ukázalo, že se trochu plete. Její kamarád Tomáš s ní totiž chtěl mluvit a při té příležitosti se rozhodl ji vylekat. Navečer před jejím příchodem z práce se schoval u ní v kuchyni.
Byl to reflex
„Přišla jsem domů asi v devět. Byla jsem unavená a šla jsem si do kuchyně jenom pro něco k pití. Ani mě nenapadlo, že by mohl být někdo v bytě, náhradní klíče nekontroluji a Tomáš za sebou zamkl, abych nic nepoznala,“ vypráví.
„V kuchyni jsem si napustila vodu a pila, stála jsem zády k místnosti a dívala se z okna. On se ke mně zezadu přikradl a chytil mě za rameno. Lekla jsem se, sáhla po noži, který ležel na kuchyňské lince a bodla ho do paže.“
Ve chvíli, kdy Tomáš zařval bolestí, jí došlo, co se stalo. „Začala jsem mu nadávat, zatímco on křičel, že ho bolí ruka, ze které trčel nůž. Příliš si nepamatuji, jak jsem to dokázala, ale zavolala jsem záchranku.“
Když záchranáři dorazili, Tomáše i ji odvezli. „Dostala jsem něco na uklidnění a ještě ten večer mě pustili domů. Tomáš zůstal dva dny v nemocnici kvůli výměnám obvazů, naštěstí mu prý nůž nic důležitého nepoškodil.“
Chtěli volat policii
Taťána byla v šoku, ale uvědomovala si, že se mezi záchranáři mluví i o tom, zda by se k případu neměla zavolat policie. Později se na to Tomáše ptala, ten jí ale řekl, že všechno urovnal.
„Uznal, že mě neměl děsit. I když se mi omlouval a já věděla, že to je vlastně celé jeho chyba, trápilo mě svědomí a omlouvala jsem se i já jemu. Teď mi denně píše, zda jsem už v pohodě, ale nejsem.“
Nespím a lekám se každého zvuku
Taťána se podle svých slov od onoho dne ještě pořádně nevyspala. Nastěhovala se na čas ke kamarádce, protože nezvládá být doma sama. Ani tak ale v noci nemá klid.
„Jsem sama v obývacím pokoji na gauči. Kdykoli se ozve nějaký zvuk, lupnutí prken ve stropě nebo kocour, který chodí v noci na granule, rozbuší se mi srdce a mám strach,“ popisuje.
„Myslím, že mám ze zážitku trauma na celý život. Na Tomáše se nezlobím a jsem ráda, že se mu nic vážného nestalo, nevím ale, jak to všechno překonat.“
Nejvíce se teď čtenářka podle svých slov bojí toho, že se bude muset brzy nastěhovat zpátky domů, kde bydlí úplně sama. „Asi budu uvažovat o spolubydlící,“ dodává. „A klíče jsem raději přesunula na jiné místo, o kterém už nikomu neřeknu.“
Autor: Šárka Cvrkalová
