I když to myslela dobře a vlastně bych jí měla být vděčná, z celého srdce si přeji, aby mi už nikdy nelezla na oči. Kamarádku Janu jsem znala už od základní školy, považovala jsem ji za svoji spřízněnou duši. Nikdy by mě nenapadlo, že bude schopna udělat něco takového.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když jsem Janě nadšeně volala, že mě přítel Martin požádal o ruku, doufala jsem v trochu více její radosti. Měla jsem z její reakce pocit, že mi to nepřeje. Hodně mě to zklamalo.
Kamarádka mého přítele nemusela
Na chlapy jsem nikdy neměla štěstí. Do života se mi vždycky připletli jen ti, kteří mě chtěli nějakým způsobem využít. Buď ze mě tahali peníze, nebo se nechávali obskakovat.
Když jsem poznala Martina, měla jsem strach, že i on bude jedním z nich. Rychle se ale ukázalo, že je to zlatíčko a že jsem se bála zbytečně.
Jenže kamarádka Jana mého přítele moc nemusela. Vždycky se tvářila, že proti němu něco má, ale nikdy mi nic neřekla. Mávla nad tím rukou, nechtěla to řešit.
Zklamala mě její reakce
Ještě dneska si živě pamatuji, jak mi Jana před deseti lety ukazovala zásnubní prsten, skákala metr nad zem a vískala radostí.
Tehdy jsem její nadšení sdílela, upřímně jsem jí to přála. Pomáhala jsem jí zařídit svatbu a bylo samozřejmostí, že jsem jí šla za svědka.
O to více mě zklamala její reakce, když jsem se konečně prstenu dočkala i já. Do telefonu zněla tak, že mi to nepřeje. Nechápala jsem proč a na kamarádku jsem se zlobila, že mi nepřeje štěstí.
Aby mi otevřela oči, udělala něco šíleného
Těšila jsem se na svatbu a myslela si, že se Jana zapojí. Jenže ona se mi snažila sňatek s Martinem rozmluvit! Pořád mluvila o tom, že to není chlap pro mě, že se v něm pletu. Nechápala jsem ji!
Dokonce jsme se kvůli tomu pohádaly. To jsem ale netušila, co bude Jana schopná udělat, aby mi otevřela oči. Asi to myslela dobře, ale tohle bylo přes čáru.
Chtěla mi zabránit v tom, abych udělala velkou chybu, a byla pro to ochotná udělat něco tak odporného, co jí nikdy neodpustím.
Měla bych jí být vděčná? Možná ano, ale už nikdy ji nechci vidět!
Týden před svatbou Jana svedla mého přítele a všechno to natočila na kameru, aby měla důkaz. Je pravda, že Martin nezaváhal ani na vteřinu. Trhalo mi to srdce.
Ze svatby sešlo, takového člověka jsem si vzít nechtěla. Jana dosáhla svého. Celou dobu věděla, že je Martin sukničkář, jen se mi to bála říct. Stejně bych jí nevěřila a ona to věděla.
Měla bych jí být vděčná, že mi otevřela oči. Jenže mě zklamala a já si nyní přeji, aby mi nechodila na oči. Cítím se hrozně ublížená a zklamaná. A jen tak mě to nepřejde.
Autor: Nikol Kolomazníková
