Když jsem se seznámil s Radkou, neměl jsem ani tušení o jejích koníčcích. Postupně jsme jeden o druhém hodně zjišťovali a já přišel na určité rozdíly mezi námi. Záliby mé přítelkyně se totiž neslučují s těmi mými. A nikdy nebudou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Měl jsem oči navrch hlavy, když mě poprvé vzala do sklepa. Tam se věnovala jedné ze svých zálib a mě polilo horko, jen jsem to viděl. Od té doby jsem v tom sklepě nebyl a nikdo mě tam neuvidí.
Krásná holka s ošklivými koníčky
Radka je opravdu pěkná holka, o deset let mladší než já, ale rozumově mi kolikrát přijde vyspělejší. Zalíbila se mi její povaha, je rázná a jde si za svým.
Oproti dosavadním partnerkám má v sobě Radka něco, čím mě přitahuje. Myslím, že právě ona je mojí ženou pro život. Má to ale jeden háček.
Její koníčky. Především ten jeden, kterému se věnuje už od puberty a kterého se odmítá vzdát, ačkoli moc dobře ví, že mi vadí.
Když mě vzala poprvé do sklepa, udělalo se mi zle
Asi dva týdny poté, co jsme spolu začali randit, mě Radka vzala k sobě do sklepa. Už předtím mluvila o tom, že mi chce ukázat svoji vášeň, a já si v hlavě představoval ledasco.
S tím, co se v tom sklepě nacházelo, to ale nemělo absolutně nic společného. A to ani v nejmenším. Ať už jsem totiž čekal cokoli, klidně i nějakou tu čuňačinu, tohle bylo na mě hodně silné kafe.
Radka má totiž sklep plný terárií a v nich pavouky všeho druhu. Nadšeně mi to všechno ukazovala a já měl co dělat, abych s křikem neutekl. Jsem sice dospělý chlap, ale odmalička se šíleně bojím pavouků.
Z toho, co dam dělá, se mi ježí chlupy
Samozřejmě jsem se Radce přiznal, že pavouky bytostně nesnáším, a zdálo se, že ji to trochu zklamalo. Možná doufala, že se pro její koníček nadchnu i já, ale to se nestane.
Kdykoli ji vidím, že mizí do sklepa, ježí se mi chlupy. Je mi jasné, že ty potvory bere do ruky. Navíc si pořád kupuje další a další. Nechápu to.
Doufám, že nás moje fobie nerozdělí
Občas si kvůli pavoukům vjedeme do vlasů. Bavili jsme se totiž o tom, že bychom jeden byt pustili a bydleli v jednom. To víceméně děláme už teď a zbytečně platíme dva byty.
Jenže jsou tu ti pavouci, kterých se Radka nechce vzdát a které já doma mít nechci. Pokud se máme sestěhovat, budeme si muset najít něco většího. A možná to bude bez sklepa, kde teď přítelkyně ty svoje potvory chová.
Neumím si představit, že by je měla v bytě. Někdy si říkám, jestli nás moje fobie z pavouků nerozdělí. Já svůj strach nepřekonám ani kvůli Radce, kterou miluji. A stejně tak se ona nevzdá těch osminohých příšer.
Autor: Natálie Kabourková
