Po boku své ženy jsem byl víceméně šťastný. Jako manželce se jí nedalo prakticky nic vytknout. Měl jsem doma uklizeno, každý den navařeno a do práce jsem chodil čistý a upravený. Nefungovalo nám to jen v posteli. Žena byla často unavená, protože celé dny běhala kolem dětí a domácnosti. Nevyčítal jsem jí to, ani na ni nikterak netlačil. Ale jako každému muži i mně tyto věci jednoho dne začaly chybět.
Co jsem neměl doma, našel jsem jinde
Po několika měsících odmítání ze strany manželky se mé potřeby dožadovaly vyslyšení. Dlouho jsem v tomto ohledu strádal, nakonec jsem nenašel jiné řešení než uspokojení v náručí milenky. Považoval jsem to pouze za uspokojení živočišných potřeb. Svou ženu jsem miloval a milence nesliboval, že s ní zůstanu až do smrti. Jenže se to zvrtlo a čím více mě doma manželka odmítala, tím více jsem utíkal k milence, která byla vždy připravena otevřít mi svou náruč. Netrvalo to dlouho a do vztahu založeného čistě na intimních radostech se zamotala láska.
Vydržoval jsem si mladou milenku
Od věčně unavené ženy, která na nic neměla náladu, jsem stále častěji utíkal k mladé milence. Původně jsme se viděli třeba jen jednou do měsíce, ale postupem času jsem ji navštěvoval i několikrát do týdne. Naďa byla mladá a neskutečně krásná. Ráda se pro mě dělala pěknou, ráda mě překvapovala luxusním spodním prádlem nebo svůdnými košilkami. Líbilo se mi to, kterému muži by se to nelíbilo, proto jsem jí dával peníze, aby si mohla dělat radost, a tím pádem mohla dělat radost i mně. Nejdříve to bylo jen pár stokorun na nové spodní prádlo. Postupně se částky zvyšovaly.
Chtěla po mně stále více a více
Naďa začala být stále náročnější. Zpočátku se spokojila, když jsem jí tu a tam dal pár stovek na novou podprsenku. Později ale byly její požadavky větší, náročnější a finančně nákladnější. Jelikož jsme měli se ženou společný účet, bylo opravdu velmi těžké tyto výdaje navíc utajit nebo je obhájit. Když Naďa přišla s nápadem, že by si chtěla nechat udělat nová prsa, která by se mi určitě líbila, chtěl jsem jí v tomto rozmaru vyhovět. Těšil jsem se na dokonale upravená ňadra a na plastiku si půjčil. Nestálo to zrovna málo, ale ten výsledek? Ten za to stál!
Nemám z čeho splácet
Plastika prsou nebyl poslední rozmar. Nadě jsem kupoval oblečení, kosmetiku, platil jsem jí návštěvy lázní nebo solária. Všechno údajně dělala proto, aby se mi líbila. Jenže moje žena před nedávnem na nevěru přišla. Nejdříve udělala scénu, vyhrožovala rozvodem, ale pak otočila o 180 stupňů. Musel jsem se s Naďou okamžitě rozejít. Musel jsem odevzdávat celou výplatu, což byl problém, protože jsem neměl z čeho brát na splátky. Zavařil jsem si. A teď nevím, jak z té šlamastyky ven.
Autor: Nikol Kolomazníková