Ženil jsem se jako mladý a nevybouřený puberťák. Bylo mi tenkrát jednadvacet a ženil jsem se především z toho důvodu, že byla přítelkyně těhotná. V našem věku jsme dítě samozřejmě neplánovali, ale stalo se. A naše rodiny trvaly na tom, aby se dítě narodilo do kompletní rodiny. Tak jsme se vzali, i když to na nás na oba bylo dost rychlé.
Milovali jsme se, ale nebylo to ono
Svoji ženu Pavlu jsem samozřejmě miloval a vím, že i ona milovala mě. Jenže rychlá svatba a narození naší dcery na nás byly zkrátka trochu moc. Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsme neměli moc času sami na sebe, neměli jsme dostatek času na to, abychom se pořádně poznali a byli si jistí, že spolu skutečně chceme strávit zbytek života. Vždyť před svatbou jsme spolu chodili teprve půl roku!
Ačkoli jsme se milovali, čímž jsem si naprosto jistý, zkrátka to nebylo ono. Nedokážu vysvětlit, co mě k těmto pocitům vedlo, ale celé ty roky jsem věděl, že to rozhodně nebude na celý život.
Domluvili jsme se na rozvodu
Devět let jsme spolu žili jen kvůli dceři. Ano, zažili jsme společně mnoho krásného, nebudu lhát, že to bylo pořád jen předstírané. Jenže po devíti letech života vedle člověka, kterého sice milujete a máte spolu dítě, toho máte dost a chcete svůj život žít jinak. Proto jsme se domluvili na rozvodu, který proběhl rychle a bez jakéhokoli problému, protože jsme spolu skvěle vycházeli a na všem se dokázali rozumně domluvit.
Zdroj: 123RF.COM
Našel jsem si novou známost
Půl roku po rozvodu jsem si našel novou přítelkyni a neměl žádné výčitky, protože jsem věděl, že i bývalá žena má přítele. Hana byla skvělá žena, se kterou to vypadalo velmi nadějně, proto jsem neváhal s představením jí dceři. Doufal jsem, že si s Hankou padnou do noty, bylo pro mě důležité, aby moje nová partnerka s mou dcerou dobře vycházela. Zčásti také proto, že jsem chtěl Hanku brzy požádat o ruku.
Dcera se mě zřekla
Před půl rokem jsem si Hanku vzal. Svatba to byla skromná, protože pro nás oba to již byla svatba druhá a ani jeden z nás nestál o nějaké divadýlko a desítky svatebčanů. Na svatbě samozřejmě byla i moje dcera s bývalou manželkou a jejím současným partnerem. Myslel jsem si, že se blýská na lepší časy. Jenže to jsem se spletl.
Krátce po svatbě ke mně totiž dcera začala odmítat jezdit. Zpočátku se vymlouvala na školní povinnosti, nebo že jí není dobře. Pak ale vyplavalo na povrch, že mi nedokáže odpustit, že jsem se po rozvodu s její mámou znovu oženil. Dokonce padla taková slova, že Hanku nesnáší. Mrzí mě dceřin postoj. Nenutím ji k nám jezdit, chtěl jsem se s ní vídat alespoň sám, ale ona mě odmítá. Je na mě naštvaná, že jsem si vzal jinou ženu. Doufám, že jí jednoho dne dojde, že je i její máma po boku nového přítele šťastná, a vezme mě na milost. Do té doby mi ale nezbývá než trpělivě čekat.
Autor: Nikol Kolomazníková
