Tobiášův život se honosí spoustou dobrodružných historek. Ani jedna však nepochází z reality, nýbrž z jeho bujné fantazie. Lhát začal už jako dítě, kdy bylo jeho chování bráno jako drobná nepříjemnost mezi ostatními dětmi, postupně si ale svůj zvyk přenesl i do dospělosti. Dnes je z něj chronický lhář, neustále si vymýšlí nové nereálné příhody. Okolí ho za to odsuzuje.
Lhal už dětem ve školce
„Když mi kamarád řekl, že jeho matka bydlí v Německu, považoval jsem to za výzvu. Chtěl jsem přijít s nějakou lepší informací než on, tak jsem zalhal, že můj táta bydlí v Americe,“ vypráví Tobiáš. Historka se díky svému zajímavému námětu brzy rozběhla po celé školce, až se dostala k uším učitelky. Ta znala pravdu a za jeho vymýšlení ho pokárala před celou třídou. V tu dobu si možná myslela, že Tobiáše zbaví nepříjemného zlozvyku. Opak byl ale pravdou a on si ho nesl až do dospělosti.
Jeho chování zničilo už i pár vztahů
Tobiáš se nestyděl lhát ani ve vztahu. Mnoha dívkám se už na první schůzce chlubil nereálnými příhodami a ty, které mu uvěřily, balamutil dál. Tvrdil, že má bohaté zkušenosti s prací v zahraničí, že dříve fotil profesionální modelky. Stále vymýšlel nové nápady.
„Nemohl jsem si pomoci, kdykoli mě oslovila dívka, chtěl jsem ji ohromit. Můj život nebyl zajímavý, tak jsem ho lehce přibarvil,“ tvrdí s pobaveným úsměvem na tváři.
Většina lidí ho prokoukla a zavrhla
Po čase každá dívka zjistila, že Tobiášův život není zdaleka tak zajímavý, jak ho sám líčí. Navíc si všimla, že lže i ostatním. Jeho vztahy končily rychle a ve městě se rychle rozkřiklo, kdo je vlastně zač. „Každý mě měl za pohádkáře a smáli se mi hned, jakmile zjistili, kdo jsem,“ říká smutně. Mnoha lidem vyprávěl nereálné příběhy, když je pak znovu potkal, nemohl přestat a své minulé vyprávění ještě přiživoval. Chlubil se svými zážitky z luxusních dovolených, popisoval neskutečné příhody se slavnými a někdy zašel až tak daleko, že všem kromě něho bylo kolem trapně.
Nepamatuje si, co komu navyprávěl
Horší ovšem bylo, že každému z okolí vyprávěl jiný příběh. Nebylo v jeho silách všechny historky udržet v hlavě, pak ze sebe dělal jen hlupáka. „Lidé z okolí mi přestávají věřit, jejich důvěru si nezískám ani ve chvíli, kdy skutečně říkám pravdu,“ tvrdí.
Kdykoli se Tobiášovi povede něco skvělého a chce se pochlubit, lidé se na něj dívají skrz prsty a věří mu jen malou část z jeho vyprávění, někdy ani to ne. Řešením by bylo, kdyby Tobiáš svůj problém před okolím přiznal. Kdyby uvedl vše na pravou míru. On se místo toho stále snaží zahladit stopy, ale lidé už jeho slovům nevěří.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
