Tomášova přítelkyně se chtěla líbit. Dbala na to, aby zdravě jedla a udržovala si svoji váhu. Stále častěji ale sama sebe kriticky hodnotila a říkala o sobě, že je tlustá. Tomášovi se to nezdálo, v jeho očích byla přítelkyně dokonalá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jenže ona si nedala nic vymluvit. Tomáš jen tiše přihlížel, jak se snaží shodit každé dle jejího názoru přebytečné kilo.
Začala se vnímat příliš kriticky
Moje přítelkyně Dana byla vždycky štíhlá, tedy alespoň podle mě. Nebyla to typická ženská krev a mlíko, možná nějaké to kilo navíc měla, ale mně to nepřišlo.
I ona sama byla se sebou spokojená. Už přesně nevím, kdy se to změnilo, ale jako by jí v hlavě něco přepnulo a ona se začala vnímat příliš kriticky.
V jednom slabém momentu mi přiznala, že byla s kolegyní z práce nakupovat. Zatímco se kolegyně vešla do nějaké velikosti, Dana ji nemohla ani dopnout. To byla ta zlomová chvíle, kdy si začala připadat tlustá.
Sledoval jsem, jak hubne, a nechápal, proč to dělá
Doslova ze dne na den začala Dana hubnout. Nakoupila si hromadu zdravého jídla, dokonce si nechala sestavit jídelníček od specialisty.
Brala to opravdu vážně. Na jednu stranu jsem na ni byl za její odhodlanost a pevnou vůli pyšný, já osobně bych to určitě nedokázal a před přítelkyní jsem smekal.
Nezbývalo mi ale nic jiného než přihlížet, jak přítelkyně hubne a raduje se z každého shozeného kila. Po třech měsících to na ní začalo být vidět, proto jsem nechápal, proč v tom pokračuje.
Hubnutí nenechala, i když by podle mě dávno měla
Nyní je to sedm měsíců, co moje přítelkyně začala s hubnutím. A vypadala opravdu báječně! Pokud se nepletu, shodila něco kolem dvaceti kilo.
Dle mého názoru toho hubnutí už dávno měla nechat. Ani předtím nebyla tlustá, stačilo by dát dolů maximálně pět kilo, aby vypadala dokonale.
Jenže ona už zhubla mnohem více a nadále v tom pokračuje. Nenechá si do toho mluvit, hubnutím se stala skoro až posedlá.
Začínám se o ni bát. Myslím si, že se řítí do maléru!
Poslední dny sleduji, že přítelkyně začíná vypadat podivně. Ztratila se jí taková ta zdravá barva. Všechno oblečení na ní visí.
Přesto se stále stravuje dietně, podle mě nejí skoro nic. Rozhodně ne tolik, kolik její tělo určitě potřebuje. Začínám se o ni bát. Podle mě se řítí do pořádného maléru.
Bojím se, že její snaha vypadat dobře a zhubnout už hraničí s anorexií. Vyčnívají jí klíční kosti, když ji obejmu, cítím skutečně jen kosti. Říkal jsem jí několikrát, že se o ni strachuji, ale ona mě vždy odbyde slovy, že s tím přestane, až bude sama se sebou spokojená. Já se obávám, že nebude nikdy a jednoho dne to dopadne hodně, hodně špatně.
Autor: Nikol Kolomazníková
