Svoji ženu miluji, ale už sedm let před ní mám tajemství. Donedávna jsem si neuměl představit, že bych jí vůbec kdy řekl pravdu. Tajemství mě tížilo na hrudi, ale představa, jak moje žena na pravdu zareaguje, mě nutila mlčet.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
O své tajemství jsem se podělil s člověkem, který je mému srdci stejně tak blízký jako moje žena – s mým synkem. Ten jediný věděl pravdu.
Udělal jsem obrovskou chybu
Před sedmi lety jsem uklouzl a od té doby se to se mnou táhne. Udělal jsem něco, co jsem neplánoval, ale stejně se to stalo.
Podvedl jsem svoji ženu. Nechal jsem se pobláznit kolegyní z práce. Měl to být nezávazný románek, ale začali jsme se vídat pravidelně.
Jedna chyba střídala druhou. Z původně nevinného románku vzešlo dítě. A s tím jsem už vůbec nepočítal.
Před ženou jsem milenku i dítě zatajil
Měl jsem černé svědomí, ale říci manželce pravdu nepřipadalo v úvahu. Proto jsem se rozhodl mlčet i za cenu toho, že tíhu výčitek ponesu nadále sám.
K nemanželskému dítěti jsem se postavil čelem. Poměr s jeho matkou jsem ukončil, ale byl jsem připravený na dítě finančně přispívat.
Aby toho nebylo málo, jen krátce poté, co jsem se dozvěděl o milenčině dítěti, mi moje žena oznámila radostnou zprávu: i ona byla těhotná.
Svěřil jsem se synovi
Už sedm let mám tajemství. Nejdříve jsem tajil, že mám poměr, poté, že čekám dítě s jinou. Sedm let jsem to tajemství držel v sobě.
Je to pár měsíců, co jsem měl potřebu se svěřit. Žena nepřipadala v úvahu, proto jsem si vybral našeho syna. A seznámil jsem ho s jeho nevlastním bratrem.
Kluci jsou od sebe jen pár měsíců a okamžitě si padli do oka. Zahřálo mě u srdce vidět, jak si spolu rozumí. Na chvíli jsem zapomněl, co hrozného jsem své ženě udělal.
Prozradil mé tajemství
Netušil jsem, na jak tenkém ledě se pohybuji, když jsem ty dva malé kluky seznámil. Mělo mi dojít, že si to synek nenechá pro sebe.
Jednoho dne jsem se vrátil domů, manželka na mě čekala a bylo vidět, že ji něco rozzlobilo. Spustila na mě, zda je pravda, že má syn nevlastního bratra.
Zpočátku jsem chtěl zapírat, ale rychle mi došlo, že to nemá cenu. Manželka se samozřejmě zlobila, hodně. Ale když jí syn vyprávěl, jak moc si s bráškou rozumí, a dokonce řekl, že ho má rád, trochu ji to obměkčilo.
Žena mě nakonec jen díky synovi vzala na milost. Ulevilo se mi, neskutečně moc. Už nemám tajemství a zdá se, že žena mého nemanželského syna nakonec přijme.
Autor: Nikol Kolomazníková
