Často se hovoří o mužské ješitnosti, která mnohdy nezná mezí. A co teprve mužská hrdost? Kvůli té jsou muži kolikrát schopní udělat něco, co by sami do sebe neřekli. Přečtěte si příběh Tomáše, který by o vlivu mužské hrdosti mohl vyprávět. I jemu totiž poměrně dost zavařila a dlouhé roky značně komplikovala život.
Přiřadili nám nového nadřízeného
Z vyprávění pana Tomáše se dozvídáme, že je to sedm let zpátky, co do jejich firmy nastoupil nový nadřízený. Původní šéf měl svá léta a odešel do důchodu, nahradil ho mladší a očividně hodně ambiciózní muž, který se jmenoval Patrik. Tomášovi bylo okamžitě jasné, že to pod jeho taktovkou rozhodně nebude procházka růžovým sadem.
„To byste ho museli vidět, jemu to prostě kouká z očí,“ vysvětluje Tomáš. „Když jsme ho viděli poprvé, promlouval k nám arogantním tónem a ihned vás informoval o změnách, které pod jeho vedením nastanou. Šéfovo křeslo ještě ani nevychladlo a on už plánoval radikální změny, které se nás měly dotýkat,“ popisuje Tomáš, jak probíhal nástup nového nadřízeného do jejich firmy.
Nepadli jsme si do noty
„Nový šéf měl spoustu plánů, kterých chtěl s naší pomocí za každou cenu dosáhnout. Kolikrát to znamenalo zůstávat v práci přesčas, dělat věci nad rámec našich obvyklých povinností a tvářit se, že jsme šéfovi kdykoli po ruce,“ říká Tomáš. „Já ale nepatřím k těm, kteří by skákali tak, jak někdo druhý píská. Možná právě proto jsme si s novým vedoucím nepadli do noty a na jeho chování vůči mně to začalo být znát.“
Tomáš dále popisuje, že jeho nadřízený ho schválně nechával dělat ty nejhorší úkoly. Mnohdy se stalo, že ve firmě zůstával jako úplně poslední. Svěřuje se nám také s tím, že jeho šéf využil každé možné příležitosti, aby ho před ostatními pracovníky znemožnil nebo ponížil.
Vyhrožoval mi ztrátou zaměstnání
Pan Tomáš říká, že se proti arogantnímu chování nadřízeného několikrát ohradil, pokaždé se ale setkal s výhrůžkami, že přijde o práci. Ztrátu zaměstnání si však vzhledem k tomu, že živil rodinu a platil hypotéku, nemohl dovolit.
„Nebyl jsem situaci, kdy bych si mohl kdovíjak vyskakovat. Bylo mi jasné, že stačí, aby ten arogantní hlupák lusknul prstem, a já bych během vteřiny přišel o místo, a tím pádem o jistotu platu. To jsem kvůli své rodině a povinnostem, které ležely na mých bedrech, nemohl riskovat,“ pokračuje Tomáš.
Dlouhá léta jsem mlčel, pak mi ale došla trpělivost
„Pod výhrůžkami v podobě ztráty zaměstnání jsem byl nucen několik let mlčet a tiše trpět arogantní chování svého šéfa, který si myslel, že asi sežral všechnu moudrost světa. Jemu očividně dělalo dobře, když mě mohl před ostatními kolegy a kamarády z práce ponižovat a dělat mi nejrůznější naschvály. Vydržel jsem to několik let, pak ale i můj pohár trpělivosti přetekl,“ vysvětluje Tomáš.
Konečně přichází chvíle, kdy se dozvídáme, jak si s arogantním šéfem nakonec poradil. Pokud byste měli pana Tomáše možnost vidět osobně, všimli byste si, že je to chlap jako hora. Proto jsme tak nějak tušili, jak si asi s nadřízeným vyřídil své účty. „Jednoho dne, kdy se mě opět snažil před zraky mých kolegů ponížit, jsem mu jednoduše ubalil. Složil se jako papír a začal vykřikovat, že tohle mě bude stát místo.
Mně to ale bylo upřímně jedno, dávno jsem měl totiž domluvenou pracovní pozici v jiné konkurenční firmě. Ten namyšlenec konečně dostal, co si zasloužil, a já jsem se tak pomstil za dlouhé roky šikany z jeho strany,“ usmívá se Tomáš spokojeně.
Autor: Nikol Kolomazníková
