Svou ženu jsem miloval a samozřejmě jsem před ní nikdy nechtěl mít žádné tajemství. Jsou ale věci, o kterých člověk nerad mluví. Teď už vím, že je nesmysl stydět se za něco, za co nemůžete. Jenomže jsem byl hlupák a celých jedenáct let manželství jsem před svou drahou tajil, že mám mladší sestru.
O Haně jsem nikdy s nikým nemluvil. Výjimkou snad byli pouze rodiče, kteří se o ni přestali zajímat po tom, co skončila ve vězení. Roli v tom hrály především drogy, kvůli kterým nakonec několikrát napadla člověka se zbraní v ruce, pokusila se o loupež v malém zlatnictví, a proto skončila za mřížemi a na odvykací kúře.
Matka s otcem se od ní od toho dne snaží distancovat a já je přemlouval, aby ji dali ještě šanci. Sám jsem se za ni sice styděl, ale slíbil jsem si, že až ji pustí, udělám pro ni maximum. A proto když jsem věděl, že je konečně na svobodě, sešel jsem se s ní v kavárně u nás ve městě.
Zákon schválnosti zafungoval
Zdroj: 123RF.COM
Moje žena nikdy kolem téhle kavárny nechodí, ten den se ale měla sejít s přítelkyní v podniku hned naproti a já o tom nic nevěděl. Spatřila nás přes prosklené stěny kavárny, jak se s Hanou objímáme. Já se sestrou mluvil o tom, jaké pokroky udělala a měl jsem z ní opravdu radost. Než jsem se vrátil domů a zjistil, že manželka moje nadšení nesdílí.
Ve dveřích jsem zakopl o obrovský kufr a zavtipkoval o výletu na dovolenou. Můj humor se ale s ohlasem nesetkal, protože na mě žena začala křičet, že když se venku líbám s jinými, mám okamžitě odejít od ní a od dětí.
Všechno jsem vysvětlil. Rodinu však nezachráním
I když jsem manželku přesvědčil, aby se uklidnila a všechno jí objasnil, pár týdnů u nás byla tichá domácnost a nakonec jsme stejně skončili v rozvodovém řízení. Žena se nepřenesla přes to, že jsem jí tak dlouho tajil takovou – podle ní – banalitu. Prý jsem jí lhal o své rodině a ona už mi nemůže věřit.
Mě se naopak dotklo, že mě podezřívá z nevěry, zatímco já jí před několika lety zahýbání odpustil. Z obou stran se tedy situace stala neřešitelnou a já kvůli tomu přišel o rodinu. Mohu alespoň doufat, že si z našeho rozhovoru v kavárně moje sestra něco odnesla. Že se usmíří s rodiči a už nikdy neskončí na takovém místě, které jí stálo několik let život.
Autor: Šárka Cvrkalová
