Nikdo by neměl být na všechno sám. Každý si občas potřebuje s někým popovídat, vylít si srdce, nenechávat si všechno jenom pro sebe. To slýcháváme velmi často, je to ale pravda? Příběh Tomáše vám možná prozradí mnohé.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Čtenář Tomáš býval spíše introvert. Všechno si nechával pro sebe, utápěl se ve špatných myšlenkách, a když neměl náladu, nechodil mezi lidi. Pak ale potkal Dominika, kterému začal důvěřovat.
Brzy se z nich stali skvělí přátelé. Dominik dokonce Tomáše přesvědčil, že svěřit se kamarádovi je občas úleva. Naučil ho, že když je mu smutno, posezení s přáteli a vypovídání se pomůže.
Začal jsem spoléhat na ostatní
„Vždycky jsem žil jenom sám za sebe. Když se mi něco nedařilo, dusil jsem to v sobě. Pokud mě něco trápilo, nikdo to nevěděl. Když jsem se rozešel s přítelkyní, ani nejlepšímu kamarádovi jsem nenapsal,“ vypráví Tomáš.
„S mojí přítelkyní Alenou jsme se hádali často. Já ale nakonec vždy ustoupil. Nechal jsem si pro sebe, že mě ranila, že je mi něco líto, nebo že jsem naštvaný. Bylo to lepší. Přešel jsem to, druhý den jsme byli zase zamilovaný pár.
Jenže když jsem potkal Dominika, bylo to jiné. On i ostatní přátelé, co s námi chodili na pivo, najednou znali moje soukromí. Zajímali se a já si uvědomil, že je fajn si postěžovat,“ vysvětluje čtenář.
A tak se Tomáš začal svěřovat se svými problémy ostatním. Když se s Alenou pohádal, šel si vylít srdce přátelům. Když se mu něco nelíbilo nebo ho něco ranilo, měl vždy komu napsat.
Bral jsem si jejich rady k srdci
Kromě toho, že Tomáš ulevil své duši, zjistil, že mu přátelé leckdy dokážou poradit. Několikrát mu řekli, aby si s Alenou o věcech promluvil, poradili mu, co jí říct. A zdálo se, že to funguje.
„Jejich rady mi v mnoha hádkách pomohly, a tak jsem věřil tomu, že svěřovat se a nechat si radit od kamarádů je vlastně správně. Dokud se to ale jednoho dne všechno nepokazilo,“ píše Tomáš.
Prý si musím umět dupnout
Jednou se Tomáš svěřil přátelům, že je doma vesměs všechno podle Aleny. Nelíbilo se jí nic, co on dělá, cokoliv chtěl, bylo špatně. Přátelé mu proto poradili, aby se tak snadno nevzdával.
„Hned v následující hádce jsem rady využil. Přál jsem si novou motorku, ona mi ale tvrdila, že jsou to vyhozené peníze. I tak jsem si ji koupil. Když to zjistila, skončila veškeré legrace,“ popisuje Tomáš.
Alena se tehdy na Tomáše naštvala a hádka přerostla v tichou domácnost. V rozhovoru zmínila mimo jiné i to, že se Tomáš poslední dobou změnil, že je stále s kamarády, že jeho povaha je najednou jiná a jí se nelíbí.
„Ukázalo se, že dokud jsem se nikomu nesvěřoval, vlastně se problémy řešily samy. Teď se se mnou Alena nebaví a jediné, co mohu dělat, je svěřovat se přátelům. To už ale raději dělat nebudu,” dodává čtenář závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
