Překvapení na nás mohou čekat na různých místech. Někdy nás potěší a někdy nás mohou také vyděsit. To, co našel Tomáš pod postelí, mu ještě dlouho bude vrtat hlavou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Mám hodně citlivý sluch
„Bydlím sám v činžovním domě v bytě dva plus jedna. Zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by se mnou sdílel domácnost, tak si užívám svobodu,“ svěřil se pan Tomáš.
Po svém dědovi prý zdědil hodně citlivý sluch. „Když třeba přijde nějaká návštěva a chceme se podívat na film, tak si všichni stěžují, že to mám zesílit, ale já slyším dobře. Připadá mi, že jsou ostatní úplně nahluchlí,“ smál se.
Na druhou stranu to pro Tomáše také znamená, že ho probudí každý zvuk, který přichází od sousedů, a ruší ho skoro všechno.
Tři dny mi vrtalo hlavou, co mi doma šramotí
„Tehdy jsem přišel z práce a chtěl jsem si jít v klidu lehnout. To, že ještě do devíti večer nade mnou dupaly děti mých sousedů, to jsem ještě překousl, protože pak už chodí spát,“ sdělil Tomáš a dodal, že zná vlastně skoro celý denní program sousedů.
Poté, co ulehl v klidu do postele, slyšel podivné šramocení někde v ložnici. „Nedokázal jsem identifikovat, odkud to jde, ale bylo to zvláštní, tak jsem jen tak ležel a poslouchal to. Bylo to takové chroupání, zvláštní zvuk, pak to přestalo, tak jsem to nechal být a usnul.“
Dle jeho sdělení to trvalo celé tři dny, nebo spíš noci, protože jinak ten zvuk neslyšel. Čtvrtý den to už Tomášovi nedalo a začal aktivně zjišťovat, odkud ten podivný zvuk pochází.
Překvapení na mě čekalo pod postelí
„Nejdřív jsem měl pocit, že to jde ze skříně, tak jsem ji celou vyházel, ale nic podezřelého, až na pár molů, co vyletěli, jsem nenašel.“
Zkoušel hledat ještě v prádelníku a ve skřínkách, až ho napadlo podívat se pod postel. „Vzal jsem si baterku a posvítil pod postel. Vážně bych to nečekal, ale k mému úžasu se tam krčila malá šedivá kulička. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Byl to křeček!“
Čtěte také:
Jiří (38): Když jsem ji chtěl políbit, pozvracela se. Ani nechtějte vědět, co se dělo dál
Tomáš ho dal do krabice od bot a ráno přemýšlel, jak se tam mohl objevit. Obešel všechny sousedy v domě, ale nikomu prý nepatřil.
„Nevěděl jsem, co s ním mám dělat a jak se ho zbavit. Nakonec jsem usoudil, že když už si ke mně tak záhadně našel cestu a ani mě nekousl, bude nejlepší, když mu pořídím malou klec a budeme bydlet spolu,“ dodal na závěr.
Autor: René Podhrázský
