Nikdy předtím Tomáš svoji ženu neviděl tak zuřit. Myslel si, že rozchod bude klidný a že se mu podaří přesvědčit ji, aby se rozvedli v dobrém. Ale teprve když se jí svěřil se všemi svými pocity, poznal její pravou povahu, jak on sám píše.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Sáru jsem miloval. Miloval jsem ji dlouhé roky. Jenomže to zkrátka nebyla láska na celý život. Když jsem si ji ve třiceti bral, myslel jsem, že s ní budu chtít strávit celý život. Nevím, co se po deseti letech změnilo,“ píše Tomáš.
„Zkrátka jsem najednou měl pocit, že mi s ní není dobře. Že nejsem zamilovaný, že bych chtěl mít ještě volnost a možnost objevovat krásy života. Přemýšlel jsem o tom dlouho a rozhodoval jsem se, ale nakonec jsem nemohl jinak.“
Chtěl jsem, aby to proběhlo v klidu
Tomáš říká, že jeho žena do poslední chvíle nic netušila. Nevšimla si, že už jí neříká před spaním, jak ji miluje, nevšimla si, že se chová najednou odtažitě a celkově jinak. Když ten den přišla z práce, chtěla s ním mluvit o společné dovolené.
„Zastavil jsem ji s tím, že jí potřebuji něco říct. Pak jsme se posadili a já začal mluvit. O tom, že jsem ji miloval, ale city se nějak vytratily. O tom, že jí nechci ublížit, ale zároveň už s ní nemohu být.
Zakončil jsem to tím, že bych se s ní chtěl rozvést. Doufal jsem ale, že bychom mohli zůstat přátelé. Ona mě celou dobu jenom poslouchala, neskákala mi do řeči, nic neříkala. Až když jsme se odmlčel, začala plakat.“
Sára nejprve plakala tiše, nic neříkala. Když na ni ale Tomáš sáhl a chtěl ji obejmout, ucukla a začala se chovat hystericky. „Křikla na mě, abych na ni nesahal. Sedl jsem si na židli a čekal. Pak se na mě podívala a začalo to,“ vzpomíná čtenář.
Křik, pláč, agrese
Sára začala na Tomáše křičet, že se určitě nemohl rozhodnout jen tak najednou a sám od sebe. Udělala scénu, ve které se snažila z něho dostat, zda má nějakou milenku. Když jí zopakoval, že se zkrátka jen změnily jeho city, pokračovala.
„Křičela na mě, že si mám svoje pocity strčit za klobouk a ještě dál. Použila slova, která jsem do té doby ani neznal. Pak se zvedla, přešla ke kuchyňské lince a chvíli to vypadalo, jako by se snažila uklidnit.
V zápětí ale jediným trhnutím ruky shodila několik talířů a hrnečků z linky na zem. Většina se jich rozbila. Pak pokračovala v křiku. „Netušil jsem, co dělat. Došlo mi, že v klidu rozvod neproběhne,“ píše čtenář.
„Tak jsem se zvedl a odešel. Křičela za mnou ze dveří a já čekal, kdy vylezou sousedi z vedlejšího domu. To se naštěstí nestalo. Jezdil jsem autem několik hodin po okolí a pak jsem se vrátil domů.
Našel jsem naprosto zničenou a rozházenou postel, ve které jsme spolu spali. Na zemi mezi tím vším ležely moje památeční hodinky, které pravděpodobně podle rozbitého sklíčka rozšlápla.“
Tomáš několik dní manželku nekontaktoval. S rozvodovou smlouvou se jí ozval až po týdnu. Ani tehdy to neproběhlo bez křiku, agresi se ale Sára už vyhnula. Tomáš dodává, že je rád, že se rozvádí. Neměl totiž vlastně vůbec tušení, vedle koho žije.
Autor: Šárka Cvrkalová
