Byla by chyba tvrdit, že žádné manželství tu a tam neprochází určitou krizí. Po nějaké době se nad každým manželstvím zatáhnou černá mračna, ze kterých začne pršet. U nás podobná krize přišla po patnácti letech, do té doby jsme s manželkou řešili jen samé malichernosti, nad kterými jsme se později usmívali. Teď to ale bylo jiné. Manželka dokonce mluvila o rozvodu a já jsem se odmítl smířit s tím, že bych o ni měl přijít.
Hádali jsme se úplně stejně jako kterýkoli jiný pár
Po boku své ženy jsem prožil posledních sedmnáct let, z toho patnáct let jako její manžel. Během těch let jsme se samozřejmě několikrát pohádali a stejně jako v kterémkoli jiném manželství i u nás tu a tam proběhla výměna názorů.
Jsem přesvědčen, že jsou občasné hádky ve vztahu potřeba, protože se díky nim uvolní nastřádané napětí a vyčistí se vzduch. Vznikaly mezi námi rozepře, které vznikají ve stovkách jiných manželství – hádali jsme se kvůli penězům, dokázali jsme se pohádat kvůli návštěvě tchyně, občas jsme si nerozuměli, pokud šlo o výchovu dětí. Nic vážného.
Manželka stále častěji vyhledávala hádky
Pokud šlo o hádky mezi námi, vždy to byla moje žena, která se situaci snažila co nejdříve urovnat. Byla to ona, která ustupovala, a byla to ona, která se jako první chodila usmiřovat. Proto mě velmi překvapilo, když se situace otočila a moje doposud smířlivá žena, která rozepře neměla v lásce, naopak začala hádky vyhledávat. Našla zálibu v tom, že na mně hledala i ty nejmenší chyby, které by mohly vést k hádce mezi námi. Poslední dobou jsme se tak hádali skoro denně a na mojí ženě bylo vidět, že jí to dělá dobře. A já nechápal proč.
Zaskočila mě tím, že se chce rozvést
Právě při jedné z takových hádek, které u nás za poslední měsíce byly na denním pořádku, mě žena zaskočila tím, že se chce rozvést. Oznámila to tak pevně a rozhodně, až jsem se zalekl, jak vážně tato slova z jejích úst zněla. A zatímco ona si nadále stála za přesvědčením, že je naše společná cesta u konce a je na čase, aby se každý vydal jiným směrem, já se rozhodl o naše manželství bojovat.
Zahrnoval jsem ji láskou a pozorností
Přemýšlel jsem, co manželku k tomuto rozhodnutí vedlo. Připadala si snad přehlížená? Nedával jsem jí dostatečně najevo svou lásku? Chyběly jí pozornosti, kterými bych jí dokazoval, že je pro mě tou jedinou? Dal jsem si za cíl to změnit a svou ženu jsem začal zahrnovat láskou a pozorností, o které jsem si myslel, že jí měla z mé strany málo. Snažil jsem se jí dokázat, že o ni stojím, že nechci ukončit naše manželství, které dle mého názoru až na pár chybiček nemělo jedinou vadu.
Snažil jsem se půl roku. Půl roku jsem ze sebe vydával maximum, ale mojí ženě to bylo málo. Stále trvala na rozvodu, na který jsem po půl roce snahy nakonec přistoupil. Usoudil jsem, že to nemá cenu, ačkoli jsem svou ženu i nadále miloval.
Autor: Nikol Kolomazníková