Tomáš se nám svěřil se svým příběhem, kdy ho jeho zaměstnání zavedlo do prekérní situace. Pracuje totiž jako policista. Díky tomu musí denně čelit výzvám, které si málokdo dokáže představit. Dle svých slov prošel také tvrdým výcvikem, který v něm nastartoval automatické podvědomé reakce na nenadálé situace.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Automatická reakce podvědomí
„Moje práce vyžaduje okamžité rozhodování a rychlé vyhodnocení situace,“ začíná své vyprávění Tomáš, mladý policista cvičený na zvládání nejsložitějších situací. V mnoha případech, s nimiž se při své praxi setkává, platí, že preventivní zásah zachraňuje životy.
Ve svém životě nerozlišuje mezi tím, zda je v práci či tráví čas soukromými aktivitami. Ochrana lidských životů a majetku je jeho neustálou prioritou.
A právě toto nastavení jej dovedlo do situace, která se na první pohled může zdát humornou, Tomáš díky ní ale nyní čelí posměchu celého sídliště.
Ničím výjimečný sobotní podvečer
„V sobotu okolo páté hodiny jsme se vrátili se ženou a dětmi z návštěvy rodičů a těšili se, jak si užijeme společný večer. Ve všední dny nám mnoho takových chvil nezbývá,“ vysvětluje obšírně Tomáš a pokračuje: „Vytáhli jsme Člověče, nezlob se a hodlali si vychutnat rodinnou pohodu.“ Vtom se z bytu ze sousedního domu ozvalo nepříjemné zaječení.
Jak daleko byla skutečnost od pravdy se ukázalo až v dalších okamžicích. Tomáš chvíli bedlivě poslouchal. Byl na takové momenty zvyklý. Na těsném sídlišti si stejně všichni vidí do talíře už jen proto, že domy jsou postaveny tak blízko sebe.
Tajemná silueta v okně vzbudila podezření
Najednou v okně protějšího bytu zahlédl siluetu muže třímajícího v ruce zbraň.
V Tomášově podvědomí automaticky naskočil program získaný výcvikem. Hodil na sebe bundu a ani nevnímal rychlost, s níž se ocitl přede dveřmi bytu, v němž se podle něj schylovalo k vraždě.
„Zazvonil jsem,“ líčí Tomáš. „Nikdo ale neotevíral a z bytu se i nadále ozývaly podivné zvuky,“ vysvětluje.
Vyražené dveře a ohromná ostuda
Tomáš neváhal. Pro jeho cvičené tělo bylo vyražení dveří hračkou. Vnikl do bytu a násilníka zneškodnil. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že předpokládaná zbraň je pouhou atrapou, kterou lze snadno sehnat v hračkářství či jako doplněk k erotickým hrátkám.
Domnělý vrah rozhodně neskrýval překvapení a pozice jeho ženy naznačovala, že ke zločinu se rozhodně neschylovalo. Namísto toho přistihl manželskou dvojici uprostřed milostných hrátek.
Tomáš rychle pochopil trapnost celé situace a s omluvami bleskově opustil cizí byt. Samozřejmě zajistil i opravu vyražených dveří a doufal, že se na celé nedorozumění rychle zapomene.
Z ostudy kabát
Překvapení manželé si však nic pro sebe nenechali a druhý den vědělo o Tomášově akční povaze celé sídliště. „Měl jsem chuť se vypařit,“ popisuje Tomáš a dodává: „Jakmile jsem opustil dveře bytu a potkal nějakého souseda, cítil jsem se trapně.
Zpráva o mém zásahu se rychle roznesla celým sídlištěm a všichni se dobře bavili. Bohužel na můj účet.“
Autor: Kamila Mertlová
