Že se ke mně manželka dlouhou dobu nechovala příliš hezky, věděli všichni už dávno. Jak se ale zachovala posledně, to už na mě bylo prostě moc. Vyhledal jsem odborníka a budu to řešit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Byl jsem smířený se životem bez partnerky
Odmalička jsem byl celkem plachý, jsem hodně uzavřený do sebe a skoro do pětatřiceti let jsem byl bez partnerky. Začínal jsem se s tím už pomalu smiřovat, že zůstanu sám.
Bydlel jsem u matky a bylo mi dobře. Skoro každý den jsem měl teplou večeři a o vyprání prádla bylo také postaráno. Co víc jsem si mohl přát?
Uháněla mě půl roku
Nikoho jsem nehledal, ale stalo se, že u nás v práci ve fabrice nastoupila do kantýny nová kuchařka. Nevěnoval jsem jí velkou pozornost, ale ona mně ano. Nejprve jsem z toho byl trošku vyděšený, ale pak mi to začalo lichotit a bavilo mě to.
Je pravda, že už od začátku se mi Martina zdála na můj vkus dost od rány. Často mluvila nevybíravě a měla nemístné poznámky. Vždycky ale dodala něco, čím mě i trochu potěšila.
Asi po půl roce jsme se začali scházet i mimo práci a stali se z nás partneři a později i manželé.
Nemyslel jsem si, že ze mě bude podpantoflák
Možná je to mojí povahou, že si nechám spoustu věcí líbit. Postupem času si mě ale úplně omotala kolem prstu. Z práce hned domů, musel jsem jí dokonce i vařit, protože podle ní toho měla za celý den v práci dost. Často si ze mě dělala legraci a taky byla dost protivná.
Naštěstí byla ochotná alespoň chodit společně s několika mými kamarády na pivo, a tak jsem nebyl úplně separovaný.
Bohužel její narážky na moji osobu si neodpustila ani před nimi.
Vrchol nastal v létě
Jedno odpoledne jsem byl se ženou na letní zahrádce v hospodě se čtyřmi kamarády a ona zase měla něco proti mně. Dovolil jsem se ohradit, aby mě už neponižovala, jenže jsem nevěděl, jakou reakci to vyvolá.
Martina se úplně rozohnila. Zvedla se ze židle a vylila mi celé pivo na hlavu se slovy, že s takovým slabochem by to nikdo kromě ní nevydržel.
Bylo mi z toho dost smutno. Připadám si, že nejsem chlap. Navíc mě mrzí, že kamarádi se mi za to smějí. Mohli se mnou soucítit.
Začal jsem navštěvovat psychologa a chci pracovat na svém sebevědomí, aby se už tyhle situace neopakovaly.
Autor: René Podhrázský
