Tomáš má manželku, kterou miluje. Nehodlá ji opustit, ona jeho také ne. Přesto bydlí každý na jiném konci republiky a sotva spolu denně prohodí pár slov po telefonu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„To odloučení je hrozné. Bohužel s tím nemohu nic dělat. Původně jsem si myslel, že to bude na pár týdnů, ale už je to skoro rok,“ stěžuje si čtenář.
„Když moje tchyně onemocněla, litoval jsem ji. Líto mi bylo i mé ženy, která se o ni bála. Ale teď už vím, že tchyně jenom hraje na city, a nedokážu pochopit, že jí na to moje žena stále skáče.“
Trávil jsem kvůli nim hodiny za volantem
„Tchyně je už několik let vdova. Bydlela sama. Když onemocněla, začali jsme za ní jednou týdně jezdit, abychom jí doma uklidili, nakoupili, trochu se o ni postarali,“ píše čtenář.
„Cesta je dlouhá sto kilometrů. Jezdit to každý týden tam a zpátky se mi opravdu nechtělo, ale co bych pro svou ženu neudělal? Vždy jsme tchyni zařídili to nejnutnější a jeli zase domů.
Jenže ona začala hrát na city. Jednou, když jsme u ní byli, navrhla mé ženě, aby za ní jezdila vlakem na víkendy. Přes týden se prý o ni postará pečovatelka, ale na soboty a neděle by chtěla společnost.“
To pro Tomáše znamenalo, že už nemusí každý týden jezdit autem tam a zpět, ovšem na druhou stranu víkendy o samotě se mu také příliš nezamlouvaly. A to netušil, k čemu tchyně přemluví jeho ženu po pár týdnech.
„Už tehdy jsem měl za to, že hraje hodně na city. Do telefonu nám vykládala, jak je jí zle, ale když jsme dorazili, smála se a pořád opakovala, jak je jí skvěle,“ dodává čtenář.
Jsem doma sám, žena zůstala s tchyní natrvalo
Brzy si začala Tomášova žena odvážet vlakem víc a víc oblečení i dalších osobních věcí, zabydlovat se u své matky, nakonec svému manželovi oznámila, že bude nějaký čas u tchyně bydlet.
„Ošetřovatelka se prý o její maminku nedokáže dobře postarat, proto by tam na pár týdnů chtěla zůstat. Věděl jsem, že tchyně chce jen společnost, ale mlčel jsem. Asi chápu, co pro mou ženu matka znamená, když otce už dávno nemá,“ píše Tomáš.
Jenže ani po pár týdnech se mu žena domů nevrátila. A zatím to ani nevypadá, že by se k tomu chystala. Telefonují si každý večer a Tomáš marně čeká na zmínku o tom, že je vše u konce.
„Kdykoli s ní mluvím, modlím se, aby mi oznámila, že se brzy vrátí. Ale nikdy se to nestane. Je mi tu bez ní smutno, odloučení nám nedělá dobře a já se bojím, kam až to zajde.“
Tomáš teď jen doufá, že se mu manželka brzy vrátí a že vztah nezamotá ještě něco dalšího. „Nikdy jsem si nemyslel, že by mi byla žena nevěrná, ale když už jsem půl roku sám, moje myšlenky se zkrátka sklání všemi směry,“ dodává závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
