Za poslední roky si moje žena po zdravotní stránce užila jako málokdo jiný. Začalo to bolestí hlavy, nad kterou jsme zpočátku mávli rukou. Bohužel to byl jen začátek toho bláznivého kolotoče.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
S každou novou diagnózou jsem svoji ženu o to více nosil na rukou. Bylo mi jí hrozně líto a často jsem se ptal, proč zrovna ona musí mít na zdraví takovou smůlu.
Začalo to nevinně
Když si manželka před sedmi lety stěžovala na bolest hlavy, nejdříve jsem v tom nehledal nic vážného. Každého přece občas bolí hlava.
Bolesti ale neustupovaly, tak si zašla k lékaři, ten ji poslal na vyšetření a ona domů přišla se zprávou, že trpí na silné migrény.
To byl tenkrát jen začátek. Hlava ji bolela stále častěji, kolikrát kvůli silné migréně nemohla ani vylézt z postele, natož jít třeba do práce.
Pořád něco nového
Později začala být moje žena u doktora pečená vařená. Nebylo týdne, kdy by si nenašla něco, s čím se musela poradit.
Nejen migrény, ale také nemocná játra, podezření na epilepsii, podle psychologa i těžké deprese – moje žena měla jednu diagnózu za druhou.
Bylo mi jí líto. Vždycky se o nás všechny starala, byla tak obětavá! Nechápal jsem, za co se jí osud mstí, že zrovna ona musí tak marodit.
Na stole ležela lékařská zpráva
I když žena marodí už několikátým rokem, nikdy jsem neviděl žádnou lékařskou zprávu. Vždycky říkala, že si je lékaři nechávají, případně předávají mezi sebou.
Proto mě překvapilo, když jsem jednou našel zprávu od doktora ležet na stole. Začetl jsem se do ní, zajímalo mě, co se tam píše.
Nechápal jsem to a byl jsem hodně zmatený. Od manželky jsem měl informace, že jí lékař diagnostikoval nějakou intoleranci, kvůli které musela držet přísnou dietu.
V té zprávě se ale psalo něco úplně jiného. I když nerozumím všemu, laicky jsem vyčetl, že moje žena je úplně zdravá a to, co mi řekla doma, si vymyslela!
Všechny nás tahala za nos!
Viděl jsem rudě, když jsem mával ženě před nosem zprávou a dožadoval se vysvětlení. Koktala a byla bledá jako stěna. Nevěděla, co by mi na to řekla.
Nakonec jsem z ní pravdu dostal. Nebyla nemocná, celé ty roky jí nic nebylo! Lhala mně, lhala našim dětem, lhala přátelům a v podstatě všem okolo sebe!
Cítila potřebu být litována. Proto si roky vymýšlela nejrůznější diagnózy, kvůli kterým jsme na ni brali ohledy a kvůli kterým jsme ji všichni litovali.
Donutil jsem ji říci pravdu. Úplně všem, a to i za cenu toho, že se před všemi ošklivě ponížila. To byl její trest a myslím, že si to zapamatovala.
Autor: Natálie Kabourková
