Podle některých jsou jizvy sexy. Málokdo by si ale asi dobrovolně přál mít nějakou na obličeji. Dnes existují plastické operace, které dokážou člověka vady na kráse zbavit. I když Tondovi lékaři mnohokrát nabízeli, že by si mohl jizvu na tváři nechat odstranit, on se rozhodl, že si ji nechá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Bez té jizvy bych to nebyl já. Připomíná mi hodně věcí a já jsem si na ni zvykl. Nepotřebuji operaci, která by mě jí zbavila. Navíc je to něco, co mi pomáhá seznamovat se s lidmi,“ přiznává Tonda.
„Dřív jsem si myslel, že mě hyzdí. Ale nakonec je to zkrátka něco, co mě dělá originálem. A podle mého je to lepší ozdoba než kdejaké tetování, které si nechávají lidé dělat dobrovolně,“ směje se.
Dětská nehoda na kole
Bylo mi šestnáct. Chtěl jsem zapůsobit na holku, která se mi tehdy líbila. Předváděl jsem se před ní. A takhle to dopadlo. A přesně to je příběh, kterým je moje jizva originální,“ vysvětluje Tonda.
„Jel jsem na kole lesem. Tvrdil jsem, že zvládnu sjet jeden velký kopec. Jenomže se mi do kola zamotaly větve a já se skutálel ze srázu dolů. Zlomil jsem si tehdy ruku. Rodiče mi ještě vynadali za zničené kolo,“ směje se.
Kromě toho všeho si ale Tonda z nehody odnesl také jizvu přes celou tvář, která se mu dlouho hojila a nikdy úplně nezmizela. „Ve škole se mi smáli. Ta jizva byla důkazem toho, že jsem nedokázal sbalit holku, která se mi líbila.
Jenomže když se na všechno zapomnělo, řekla mi jednou asi po pěti letech jedna dívka, že je to vlastně docela sexy. A tak jsem jí vyprávěl, jak jsem k tomu zranění přišel. To, co mi odpověděla, mě dostalo.“
Brala by mě hned
Tondovi bylo tehdy asi dvacet dva let. Dívka pozorně poslouchala jeho příběh a potom mu oznámila, že jeho vysněná byla tehdy nejspíš nafoukaná holka, která ničemu nerozumí.
„Řekla mi, že kdybych si takové zranění udělal kvůli tomu, že jsem chtěl udělat dojem na ni, tak by se mnou hned šla na rande. Taky to nakonec dopadlo tak, že se stala mojí první přítelkyní.
Sice jsem se s ní po letech rozešel, ale i tak nikdy nezapomenu na to, že za moji první pusu z lásky opravdu mohla ta hloupá jizva na mojí tváři. Od té doby jsem dospěl, prošel si několika vztahy a dnes mám ženu a děti. Ale jizva mě doprovází stále. Dokonce si kvůli ní ani nenechávám narůst vousy, aby byla vidět,“ píše čtenář.
Děti mě mají za super hrdinu
Dříve to byly Tondovy vlastní děti, které chodily do školy s historkami o tom, jak jejich otec přepral medvěda a zůstala mu taková jizva. Jindy si zase vymýšlely, jak zastavil auto, které málem vjelo pod vlak.
„Moje děti jsou dnes už dospělé. Ale i tak, když sedím v parku na lavičce a čtu si, vidím cizí děti, jak po mně pokukují a ptají se maminky, co se mi stalo. Ta jim pak vypráví příběhy, které jsou sice nesmyslné, ale v jejich očích ze mě dělají hrdinu,“ vypráví Tonda.
„Nikdy bych svoji tvář za nic nevyměnil. Jizva je její součástí. Všechno, co se vám v životě stane, je k něčemu dobré. Já jsem hrdý na to, co jsem zažil ve svém životě. A musím říci, že moje krásná jizva na obličeji je mým velkým pomocníkem.
Autor: Šárka Cvrkalová
