Václav si uvědomuje, že práce, kterou dělá, je podle mnohých podřadná. Podle jeho slov je ale pro životní prostředí velmi důležitá a on sám ji miluje a nikdy by ji nevyměnil. Jenomže když to řekne nějaké ženě, drží se pak od něho dál.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jsem popelář,“ přiznává se Václav. „Nosím oranžovou kombinézu, dělám fyzickou práci, vysypávám popelnice a mnoho lidí mě vidí jako někoho, kdo se denně přehrabuje v odpadcích. Já v tom ale vidím jiné věci.
Kromě toho, že trávím čas fyzickou prací a nesedím za počítačem, takže jsem zvyklý něco vydržet, pomáhám životnímu prostředí. Vážím si každého, kdo třídí odpad, a snažím se tyhle myšlenky předávat i mezi přáteli.“
I když jsou Václavovy myšlenky šlechetné a přátelé tvrdí, že ho mají rádi i s jeho povoláním, narazil zatím jenom na ženy, které ho kvůli jeho práci odsoudily. Prozatím tak stále hledá tu pravou.
První mi hned na prvním rande řekla, že se mnou nic mít nechce
„Jako mnoho mužů, kterým se nedaří najít vztah, jsem i já vyzkoušel seznamku. Nějaký čas jsem si psal s dívkou, která se mi líbila a měla poměrně rozumné názory. Když jsem se s ní sešel osobně, teprve tehdy se mě zeptala na práci.“
Václav neměl co skrývat, a tak se přiznal, že je popelář. V té chvíli se ale dívka zatvářila znechuceně. „ Zeptala se mě, jestli to myslím vážně. Když jsem kývl, chtěla vědět, kolik vydělávám.
Prozradil jsem jí, že dělám popeláře kvůli poslání, ne kvůli penězům. Ona mi na to odpověděla, že s někým takovým by asi být nemohla. Odešla a nechala mě zaplatit večeři.“
Druhá se mi vysmála dřív, než jsem se s ní setkal
Ani s druhou dívkou z internetu neměl Václav příliš štěstí. Nějaký čas si s ní sice psal, pak ho ale z neznámého důvodu přestala kontaktovat. Pokoušel se jí proto psát také na číslo telefonu, které mu dala.
„Nějaký čas to trvalo, ale nakonec jsem jednoho dne dostal odpověď. V telefonu se ozval ženský hlas a já doufal, že se vše vysvětlí. Mobil ale vzala kamarádka mé dívky, která mi oznámila, že s popelářem Klárku nikam nepustí.
Pak se v pozadí ozval smích a hovor se ukončil. Ještě ten den jsem si odstranil z Facebooku své povolání s tím, že ho další dívce tak rychle neprozradím. Možná mě neodsoudí, když nejprve pozná mou osobnost.“
Odsoudila mě i tak
V dalším případě se Václavovi dařilo nějaký čas před dívkou, se kterou se několikrát potkal, povolání tajit. Když měl pocit, že si spolu rozumí, přiznal pravdu. Ukázalo se ale, že se tím pádem změnil z milého a hodného chlapce na burana od popelnic.
„Řekla mi, že s takovým křupanem, co sbírá odpadky po ulicích měst, nebude. Asi si mě spletla s úplně jiným povoláním, ale nemělo cenu cokoli vysvětlovat. Odešel jsem a tentokrát jsem zaplatil jen za sebe,“ říká čtenář.
Václav doufá, že se mu nakonec podaří najít takovou, která ho bude brát jako fajn kluka, který miluje přírodu a svou práci. „Možná už na seznamce štěstí hledat nebudu. Jenomže se bojím, že jinde nemám šanci,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
