Vztah matky a dítěte patří k těm nejsilnějším vůbec. V případě pana Václava a jeho maminky ale o kdovíjak silném poutu rozhodně nemohla být řeč. Když byl Václav dítě, jeho matka se o něho nestarala. Když mu bylo patnáct, utekl z domova. A od té chvíle svoji matku neviděl.
Byl jsem jí na obtíž
„Neměl jsem šťastné dětství,“ vzpomíná pan Václav a v jeho výrazu se zračí zoufalost. „Vyrůstal jsem v podstatě sám, matka o mě nejevila zájem. Buď někde popíjela kafíčka s kamarádkami, nebo byla v práci. Několikrát mi řekla, že jsem jí na obtíž, že jsem koule na jejím kotníku a že jí jenom překážím,“ zní jeho slova, ze kterých každou milující mámu bodne u srdce. Ani my nechápeme, jak mohla máma svému vlastnímu dítěti říct něco takového.
Jediným řešením byl útěk
Pan Václav se nám dále svěřuje se svými pocity a také s tím, jak se dlouhé roky trápil. Často neměl co jíst, protože jeho matka zapomínala, že má doma dítě. Proto se v patnácti letech odhodlal ke kroku, ke kterému je zapotřebí pořádná dávka odvahy.
„Neviděl jsem jiné řešení než útěk. Život s matkou pro mě byl peklo a já chtěl konečně dýchat. Proto jsem v noci utekl a doufal, že mě máma nebude hledat. A nehledala,“ pokračuje pan Václav.
Setkali jsme se až po letech
Zdroj: 123RF.COM
První roky se pan Václav jen tak potloukal, přespával na ulici a snažil se sám sebe uživit. Když si našel svou první brigádu, mohl si dovolit zaplatit nejlevnější ubytovnu. Poté se z něho stal slušný člověk, který si založil rodinu.
„Mohu na sebe být pyšný, jak jsem se o sebe postaral. I když je pravda, že ne vždy to bylo jednoduché. Během těch let jsem na matku úplně zapomněl, prostě jsem ji vypustil z hlavy. Osud to ale zařídil tak, že jsme se po letech znovu setkali,“ vypráví Václav.
Václavova maminka svého syna vyhledala s jediným cílem, chtěla, aby ji živil!
Byla to hloupost
„Nejdřív jsem si myslel, že je to jen blbý vtip,“ přiznává Václav. „Matka si ale stála za svým, že má nárok na to, abych ji živil, když se ona sama o sebe postarat nemůže. Já měl rodinu, která o ní nikdy neslyšela, a teď stála před našimi dveřmi a dožadovala se našich peněz!“ popisuje situaci, která mu opět otočila život vzhůru nohama.
Zákon má v tomto jasno. Dítě je skutečně povinné zajistit svému rodiči obživu, pokud se rodič není schopen o sebe postarat sám. Tehdy je povinností dítěte, aby rodiči zajistil jídlo, bydlení a také kulturní vyžití.
Řešil jsem to soudně
Zdroj: 123RF.COM
„Představa, že bych po tom všem svoji matku živil z peněz, které jsem vydělával pro svou rodinu, mi byla proti srsti. Proto jsem se rozhodl, že celou věc vyřeším soudní cestou. Bylo mi jedno, že svoji vlastní matku budu vláčet po soudech. Na moje peníze neměla sebemenší nárok,“ vypráví Václav. Tím jeho příběh pomalu končí. U soudu nakonec i s matkou stanul a odešel z něho jako vítěz. Ačkoli jeho matka skutečně mohla o výživné požádat, soud zpravidla neuzná nárok na výživné od dítěte tomu rodiči, který se sám o dítě nestaral. A přesně to se panu Václavovi podařilo prokázat.
Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Nikol Kolomazníková
