Zájmy dospívajícího syna Filipa nahání jeho otci strach. Ještě nikdy se prý s něčím takovým nesetkal a nezná člověka, který by holdoval podobné „zábavě“. Václav nám popsal koníček svého syna a svěřil se, že z toho nemá dobrý pocit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Od sedmnáctiletého kluka by kdekdo očekával koníčky typu hry na počítači, lelkování s kamarády nebo třeba zájem o holky. Jenže Václavův syn Filip tráví čas něčím úplně jiným.
Vždycky přišel s nějakou zprávou
„Všímal jsem si už nějakou dobu, možná tak rok, nebo dokonce dva zpátky, že syn vždycky přispěchal s nějakou negativní zprávou,“ začíná vyprávět Václav.
Podle něho byl vždycky o krok napřed. Než se o dané situaci dozvěděli třeba z televizních zpráv, syn je s předstihem informoval.
„K zamyšlení na tom bylo, že vždycky chodil jen s negativními zprávami, jako by se zajímal jen o to špatné, co se na tomhle světě děje,“ uvažuje Václav.
Vyhledává tragické informace
Podle Václava se každý rozumně smýšlející člověk snaží negativním zprávám vyhýbat. Nikdo se přece nechce obklopovat zlem a neštěstím. Až na jeho syna.
„Začalo mě trápit, že syn vysedává hodiny u počítače a jediné, čemu se tam věnuje, je vyhledávání právě těchto informací,“ přiznává Václav. „Když jsem řekl manželce, že se mi jeho chování nelíbí, mávla nad tím rukou, že ho mám nechat být. Je přece v pubertě, vysvětlovala mi.“
Neznám nikoho, kdo by měl podobný zájem
Václav v e-mailu přiznal, že nezná ve svém okolí nikoho, kdo by měl podobný zájem jako jeho syn. Ano, jsou lidé, kteří mají přehled o tom, co se děje. Ale nikdo z nich vědomě tyhle zprávy nevyhledává.
„Přijde vám to normální?“ ptá se Václav. „Kluk v jeho letech by měl mít jiné koníčky. Měl by se honit za dívkami, měl by chodit ven s kamarád, a ne celý den koukat do mobilu nebo do počítače a doslova hltat tragické zprávy,“ uvažuje.
Manželka mi vynadala
„Jsem ze synova chování natolik zmatený, že jsem nedávno navrhl manželce, aby pro Filipa vyhledala pomoc odborníka,“ přiznává Václav. Reakce jeho ženy ale nebyla taková, jakou očekával. Okamžitě mu vynadala, ať z jejich syna nedělá psychicky narušeného člověka. Je prý přesvědčena, že z toho prostě vyroste.
„Manželčin přístup mě trochu mrzí,“ netají se pisatel e-mailu. „Když jsem se syna ptal, proč to dělá, odpověděl mi, že chce mít přehled a být připravený na všechno. Co si s ním mám počít? Nevím si rady,“ přiznává a tím svůj e-mail uzavírá.
Autor: Natálie Kabourková
